Svou vášeň krotím v kuchyni.

 Jsem nadšená kuchtička

s druhým domovem u plotny.

Na začátku byla holka, co u babičky a dědy v letní kuchyni pekla makové buchty a preclíky.

Chtěla být zdravotní sestrou nebo sociální pracovnicí. Prostě za každou pomáhat, nebo jít aspoň na hotelovku a motat se kolem jídla. A vlastně se mi splnilo obojí. Dnes a denně žiji příběhy svých klientů, pomáhám jim najít nový směr, motám se okolo jídla, vymýšlím recepty, experimentuju, vařím, peču už i v telce 🙂 a s velkou radostí pracuji i s dětmi. Tam jsou ty pokroky snad úplně nejvíc hřející pro srdce každé mámy. Dělám veřejné kurzy pro děti, dospěláky i ve školách.

Cesta k poradkyni byla klikatá, ale všechno mělo svůj smysl, každý dílek tohohle mýho životního puzzle měl svůj význam.

Rodiče byli pragmatičtější a praktičtí, dcera poslušná, takže byť jsem měla vyrážku téměř při každé hodině matiky, šla jsem na "obchodku". Z drobné vyrážky se vysypaly pupeny jako hrom a ve třeťáku jsem málem prolítla. Nějak jsem to přežila se zarytým přesvědčením, že jsem na matiku blbá a holt umím jen sčítat, odčítat, násobit a dělit. Vrcholem mého matematického umu byla procenta :-).

Všechno je to v hlavě, jakmile si myslíme, že na to nemáme, tak fakt nemáme.

To, zda něco dokážeme nebo nedokážeme změnit, je jen na nás.

Po letech jsem si potykala s  integrály...

Jsem toho důkazem. Za nějaký ten rok jsem se přihlásila na VŠ, pragmaticky opět ekonomického směru, prostě ještě hodná a poslušná holka :-). Začala jsem chodit na doučování matiky a počítala jsem, až se ze mě čoudilo. Najednou jsem v prváku derivovala  a integrovala a to vše jenom proto, že jsem se pro to rozhodla a něco jsem pro to začala dělat. V indexu se vyjímala 1 z matiky.

Školu jsem pak sice nedodělala, ale to vůbec není podstatné, prostě jsem najednou viděla, že tohle není moje cesta, nabifluju to, ale moje já má jiné touhy a přání. Ještě uteklo mnoho vody, než jsem si dovolila naplno jít cestou své vášně. Strávila jsem pár let s báječnými kolegy, občas jim přinesla k snídani palačinku, nadšeně jsem zařizovala různé firemní akce a pak se ze mě stala...

Cukrová závislačka na mateřské 

Stala jsem se maminkou, těšila jsem se na tuto novou životní roli strašně moc, jenom jsem žila v přesvědčení, že stát se maminkou bude znamenat, že bude všechno krásné, načančané, pohodové, já budu chodit venku s kočárkem s nadýchanými peřinkami a zářit jako hvězda na nebi.

Nooo, co vám budu povídat, byl to držkopád. Nějak nešlo nic podle mých představ, po porodu dcery jsem se ani po několika měsících necítila dobře, cítila jsem se velmi vyčerpaná. Až časem jsem přišla na to, že jsem neuměla účinně odpočívat a využít času, kdy zrovna nemusím nic dělat a vymýšlela si další a další úkoly, další MUSÍM. A také jsem nejedla tak, jak bych měla a co bych měla. Vlastně jsem nejedla, jen mlsala a ujídala...

Téměř se mi vytratila chuť na jídlo, myslím na běžné pokrmy a potřebu zasycení jsem řešila zejména čokoládami, ale i jinými sladkostmi. Má únava, nespokojenost v osobním životě a špatný životní styl i životospráva na sebe nenechaly dlouho čekat, tělo vyslalo první signály a projevily se i zdravotní problémy. Objevil se mi atopický ekzém a musela jsem díky autoimunitnímu zánětu štítné žlázy začít užívat hormonální léky. 

Věřím i na psychické příčiny nemoci a ne jen léčení následků, tak jsem se řádně pobabrala ve svém životě a ono to začalo vyplavávat. Hodně jsem o tom přemýšlela a pátrala. Autoimunitní onemocnění je nemoc, kdy si člověk sám ničí nějakou část svého těla, jinak řečeno, v oblasti psychiky se nemá za něco rád, nějakou složku své osobnosti chce proto zničit. A štítná žláza je snad více než jakákoliv jiná část našeho těla o NÁS SAMOTNÝCH, o vztazích v rodině, porovnávání se, strnulých stereotypech, neschopnosti přijmout sám sebe….

Uvědomila jsem si, že v mnoha ohledech nedělám TO, co skutečně chci, ale co se ode mě očekává!

Ano, byla jsem unavená, nevyspalá a jako hodně maminek jsem se starala pouze o potřeby svého dítěte, nikoliv o ty své.

Jedla jsem nepravidelně a nedostatečné množství živin a protože jsem měla malé množství kvalitní stravy, objevily se u mě velké chutě na sladké ( holt někde jsem musela energeticky dohnat to, že jsem málo a nepravidelně jedla). Nebyl den, abych nezkonzumovala nějakou čokoládu, samozřejmě vždy celé balení, někdy i více druhů sladkostí za den a už jsem „jela na cukrové vlně“. Kdo jednou nastoupí, není tak snadné vystoupit, ale JDE TO. Říkala jsem si, že je to dočasné a že mi čokoláda dodá energii, jenže jsem se cítila stále unavenější a málokdy přicházel den s dobrou náladou.

Tenkrát jsem ještě neznala zákonitosti správného stravování tak jako později, ale věděla jsem, že takto se žít nedá. Neřešila jsem tehdy přibírání na váze, každé tělo reaguje jinak a protože jsem měla i dost pohybu, spíše jsem hubla.

Už ráno jsem se probouzela unavená a někdy jsem měla pocit, že usnu i na procházce s kočárkem.

Uvědomila jsem si, že takto nemohu dále fungovat, ani kvůli sobě, ani kvůli své dceři

 a udělala jsem radikální rozhodnutí začít skládat mozaiku mého života jinak. A jsme zase u toho..., co je v hlavě, to se děje, takže jsem se do toho obula.

Cukr byl nějakou dobou mým „palivem“ a tak jsem se rozhodla jej vytěsnit z mého jídelníčku a najít náhradní zdroj :-). Začala jsem si jídla plánovat a pravidelně jíst společně s dcerou, zavedla jsem si taková domácí pravidla kdy, co a jak dlouho budu dělat a udělala jsem si ve svém každodenním rytmu ŘÁD, který k mému překvapení mnoho věcí zjednodušil a nebyl tu proto, aby mě omezoval.

Nebudu Vám lhát, první dny bez cukru byla muka.

Nejdřív jsem nejedla vůbec nic sladkého, ani med, ani ovoce, pouze cukry v tzv. složené podobě, tedy rýži, těstoviny, brambory, celozrnné pečivo atd. Když se mi téměř klepaly ruce, jak mi chyběl cukr, chroupala jsem papriku nebo jedla oříšky. Po pár dnech byl „absťák“ výrazně menší a do měsíce jsem příznaky chybění cukru nevnímala vůbec a postupně jsem zařazovala i ovoce. Měla jsem obrovskou radost, že jsem to dokázala a odměnou mi byl příliv energie (a šlo to i bez čokolád 🙂 ). Mým „palivem“ se stala dobře poskládaná strava, užívala jsem si každé vaření jako tvůrčí činnost, vrátilo se mi mé nadšení z vaření a práce v kuchyni.                  

Dostala jsem chuť začít dělat věci jinak a začala jsem si všímat, že po zavedení řádu do svého života,  jsem daleko klidnější, přesně vím, co mě čeká a nedělám si zbytečné stresy. Jaképak bylo překvapení na endokrinologii za půl roku, když mi paní doktorka řekla, že můj autoimunitní zánět tam není a začneme vysazovat léky.

 

Jásala jsem, že jsem to dokázala!

Má záliba ve vaření a experimentování v kuchyni vůbec, odpovědnost k výživě své i dcery a mé dětské sny mě dovedly k přemýšlení, zda bych se o výživě, stravě nemohla dozvědět více, pochopit jak to funguje, proč i spousta dalších lidí má zdravotní obtíže. Proč tolik lidí řeší nadváhu, jak se správně mají stravovat děti atd…

Začala jsem v kuchyni více experimentovat, tradiční recepty předělávat do novodobější podoby  a naopak zařazovat dříve tradiční a dnes leckde zapomenuté suroviny. 

 

Tou dobou jsem si všimla, že hodně mých kamarádek se na mě obrací s radami ohledně výživy svých dětí...

a ptají se mě na rady ohledně příkrmů a jak je možné, že to mé dítě jí a jejich ne.  A mě to naplňovalo, bavilo a ráda jsem tímto tématem trávila čas.  

Stáhněte si také pohádku pro malé jedlíky a nejedlíky

Pohádka O cukrových panáčcích, která hravou formou učí děti poznat příběh, který se každý den odehrává v našem těle.

Vařím, šprtám a nacházím svou pravou cestu

Než jsem skončila rodičovskou, přihlásila jsem se do rekvalifikačního kurzu pro výživové poradce, abych se o stravě a souvislostech s ní dozvěděla něco více, abych nahlédla pod pokličku a to jsem netušila, že to je jen naprostý začátek. Kurz byl náročný, učila jsem se, zase počítala a počítala a po několika měsících jsem složila závěrečnou zkoušku. Již v průběhu kurzu jsem přemýšlela, jak s vědomostmi naložím, když zkoušku udělám.

Poradnu jsem otevřela a byla jsem natěšená, co se bude dít dál. Ze začátku za mnou chodili téměř výhradně hubnoucí klienti, jak čas běží, mám ale velkou radost, že mou pomoc a vedení vyhledávají i ti, co se zatím do problému nedostali a nemusí to být jen problém s váhou. Moc ráda pracuji s maminkami na tom, jak změnit jejich stravovací návyky tak, aby ty správné vložily do svých dětí a práce s dětmi ve školách a školkách je pak moje srdcovka ❤ a tuhle lásku se snažím zabalit i do svých s láskou tvořených kuchařek.

 

Ukáži Vám, jak můžete změnit svůj život k lepšímu, které cesty ke změně životního stylu fungují a proč, kde se nezastavit, neškobrtnout a neudělat chybu. Ukáži Vám konkrétní kroky, které je před nebo při zahájení nutné podniknout, abyste nesešli z cesty. 

Zdarma si stáhněte ebook zdarma a začněte se změnou už teď ☞