Nadpis stránky

Jako starostlivý táta vítám s nadšením každou novou pohádku, která pomůže zabavit naše neposedné děti. Tím lépe, když se navíc při čtení mohou dozvědět něco zajímavého a užitečného pro život. A jako life style kouč, zaměřený na pohyb a stravu, jsem rád, že existují i pohádky, které dokážou díky srozumitelnému jazyku a jasným přirovnáním zaujmout malé čtenáře, a nenásilnou formou je tak seznámit se základy správného stravování. Nejlepší je učit se, aniž byste si uvědomovali, že se ve skutečnosti učíte. Naše starší dcera, předškolačka, celou dobu soustředěně poslouchala, což u ní není vždy zvykem, a po skončení pohádky běžela nadšeně nakreslit svého cukrového panáčka. Příběh v ní určitě zanechal stopu a bylo patrné, že nad textem přemýšlí. Osobně si myslím, že po této knize by měl sáhnout každý rodič, který chce nějakým způsobem změnit nebo upravit stravování svého dítěte. Může vám ve vaší snaze hodně pomoci. Dítě se totiž dokáže ztotožnit s postavami a prostřednictvím příběhu vnímá věci jinak a intenzivněji.

Zdeněk Foretwww.starostlivytata.cz

Tuto pohádku jsem využila jako součást výuky v hodinách prvouky. Konečně materiál, kde je dětem krásně, jasně a srozumitelně vysvětleno vše ohledně jejich stravování. Děti v mé třídě pohádka nadchla, se zájmem pak diskutovaly, zda v jejich bříšku skotačí Spooky. Některé děti si uvědomily, proč v jejich bříšku bydlí i Nejedlín a Hopsallín a jaké to má důsledky. Je to skutečně úžasný materiál, který v učebnicích nenajdete. Autorce moc díky a doporučuji všem učitelům, kteří s malými dětmi v rámci výuky stravování probírají.

Jaromíra BednářováUčitelka 1. stupně a spoluautorka projektu Škola zvesela www.skolazvesela.cz

Pohádku o cukrových panáčcích jsem četla jak se svými dětmi doma, tak i s dětmi ve škole a jsem za její zveřejnění Štěpánce opravdu moc vděčná.

Pohádka je skutečně výborná. Téma stravování a s ním souvisejících sladkostí, nebo naopak konzumace ovoce a zeleniny či dalších, ne vždy oblíbených, potravin, řešíme doma i ve škole. A já jsem často tápala, jakým způsobem o něm s dětmi mluvit, abych jen nudně nepřednášelanebo nestrašila bolavým břichem či zkaženými zuby.

A právě Štěpánčini Cukroví panáčci mě zachránili. V jejich podání děti diskuze na jinak vcelku neoblíbené téma bavila a věnovaly se jí s nadšením. Společně jsme si pročetli pohádku, dávali ji do souvislostí s vlastními zkušenostmi a stravovacími návyky, odpovídali na, v textu obsažené, otázky, a nakonec si každý svého panáčka také nakreslil, pojmenoval a představil ostatním.

Skvělou zpětnou vazbou je, že děti se k cukrovým panáčkům stále vrací, a dokonce i během školních svačin od jejich stolku slýchám hlášky jako: „Hmm, to se dneska můj cukrovej panáček bude mít, mamka mi zabalila mungo klíčky. Dáte si?“ Takže mně nezbývá než Štěpánce poděkovat a pohádku ke čtení doporučit.

Barbora BečvářováAutorka knihy Copatá máma a průvodkyně v soukromé komunitní škole. www.barborabecvarova.cz

Milá Štepánka, veľmi Ti ďakujem za Rozprávku o cukrových panáčcích. Táto rozprávka je úžasne motivujúca. Najprv som ju prečítala svojmu 6 ročnému vnukovi Andrejkovi. Rozhodla som sa rozprávku prečítať i deťom na mojom krúžku Zábavných techník. Rozprávali sme sa o panáčikoch a vznikla dlhá rozprava o tom, ktorý čo v brušku robí. Rozprávali sme sa, čo majú deti jesť, čo im chutí a nakoniec sľúbili, že budú doma pravidelne raňajkovať, skôr ako pôjdu do školy. Sladkosť si budú kontrolovať a budú so Spokym veľkí kamaráti. Rozprávka je napísaná jednoduchou a hravou formou pre deti a prináša im aj rodičom dôležité informácie, aby sa nezabúdalo v tejto uponáhľanej dobe na základné princípy zdravého stravovania a života tých najmenších.

Jana BakičováJana Bakičová - Žena, ktorá maľuje a miluje život. www.janabakicova.sk / www.zena50plus.sk

Pohádku jsem si nejprve přečetla sama, abych věděla, o čem je řeč. Vcelku mě překvapilo, jak se děti při jejím čtení smály, a to zejména při slově "člobrdové". Opravdu je chytla a hltaly každé mé slovo. Starší Míša (8) hned poznal, že mlsání sladkých bonbonů je trochu problém. Dále se děti zajímaly, co budou dnes jíst za zeleninu a navrhovali, na co mají chuť. Vyhrál mrkvový salát k svačince. Myslím, že se na cukrové panáčky z pohádky někdy odkážu. Potěšilo mne i stručné shnutí na konci pohádky, co je potřeba dělat, aby bylo tělíčko spokojené. Sama jsem se z pohádky přiučila o různých souvislostech v těle, o kterých jsem nevěděla, natož abych je uměla vysvětlit dětem. Děkuji za ni.

Anna Dubskámaminka dvou neposedných kluků (7 a 8 let), účetní a terapeutka metody RUŠ www.alenadubska.cz

Vítám každý materiál, který lze využít jako odrazový můstek pro příjemné povídání s dětmi jak doma, tak i ve škole. A to pohádka o cukrových panáčcích může rozhodně být. S dcerkami jsme si pohádku rozdělily do tří příběhů a hezky si popovídaly o tom, co jíme a jaký to může mít dopad na naše zdraví. Velmi se mi líbí závěrečné „desatero“ rad jak mít spokojené bříško – takový přehled by měl viset na lednici v každé domácnosti.

Nina SuchomelováMaminka a učitelka, www.ninasuchomelova.cz