Kdopak je ta blogující Štěpánka?

Jmenuji se Štěpánka Čápová a kdo jsem?

Jsem žena, matka, dcera, kamarádka, nadšená kuchtička, věčná experimentátorka při vaření, výživová poradkyně a koučka. Naslouchající duše pro Vaše trápení se stravou, váhou, ale nejen jimi. 

Cesta ke zdravé stravě a zdravému životnímu stylu byla klikatá, ale jisté indicie, že to je TA MÁ CESTA, tu byly již dávno.Od útlého mládí bylo mou vášní, mým koníčkem vaření a strava vůbec. Ráda jsem si listovala různými kuchařkami, kterých mám sbírku, ale vlastně je téměř nepoužívám jako předpisy na vaření. Má sbírka kuchařek mi slouží jako leporela, dětské obrázkové knížky, kterými se inspiruji, měním tradiční suroviny za ty méně obvyklé a tvořím :-).

Dnes už jako expert na zdravé stravování vím, co lidi tolik trápí, proč se potýkají se zdravotními problémy, nadváhou nebo dokonce obezitou, ale nezřídkakdy i podváhou. 

Lidé mají zažité stereotypy vaření z domova, bojí se experimentovat, měnit své návyky a já jim je pomáhám přetvořit do těch správných vzorců.

Expertem, tedy výživovou poradkyní jsem ale nebyla vždy, musela jsem nalézt sama sebe, několikrát upadnout a zase vstát a v neposlední řadě mě stále více posouvají osobní schůzky s mými klienty a jejich příběhy.

 Z bankovní úřednice v kostýmku výživovou poradkyní?

K práci výživové poradkyně mě přivedlo narození mé dnes již 8leté dcery, resp. doba, kdy jsem začala řešit její první příkrmy a přemýšlet o jídle ještě z jiné strany.

Než jsem se ale vydala tímto směrem, uběhlo mnoho let a protože dnes již vidím všechny ty souvislosti, nemohu vynechat ani jedinou z etap, která mě potkala a o kterou se s Vámi ráda podělím. PODĚLÍM SE O NĚ PRO VÁŠ ÚSPĚCH, VAŠI SPOKOJENOST, protože vím, jak na to.

Někde ve věku 12 – 14 let jsem si přála být zdravotní sestrou, pak sociální pracovnicí. Cítila jsem nutkavou potřebu pomáhat lidem a byla jsem si vědoma, že umím být i DOBRÁ VRBA :-). Zdravý rozum mých rodičů ale zavelel, že bych se trápila nešťastnými osudy druhých lidí a jakožto křehká dívka bych se s tím neuměla srovnat a jakožto poslušná dcera jsem se od těchto přání zcela odpoutala.

Ta potřeba nějak pomáhat lidem, dělat jim nějakou službu, tu ale stále byla a protože mě již v tomto věku bavilo vaření, ráda jsem se v kuchyni motala, líbilo se mi vařit nebo péct pro někoho, chtěla jsem  jít na střední hotelovou školu. Hm, ani tento nápad nebyl moc dobře uvítán, protože přeci nebudeš holka po nocích někde v hospodě….

A tehdy jsem asi tak nějak začala více než sama sebe, svá přání, touhy a intuici poslouchat to racionální já a řeknu Vám, mé racionální já bylo dlouho držák :-). Šla jsem na Obchodní akademii a v tomto duchu jsem vystudovala střední školu a viděla jsem se jako elegantní dáma v červeném kostýmku. Nebyla to ale moje vysněná cesta…

Mé poslední zaměstnání před mateřskou dovolenou byl už ale takový malý krůček vpřed té vnitřní potřebě někomu pomáhat. Pracovala jsem ve farmaceutické firmě, která vyráběla léky pro velmi závažná metabolická onemocnění. Dostala jsem se i k osobním setkáním s pacienty, organizovala pro ně různé pacientské dny a dělali jsme vše proto, aby se tato ojedinělá léčba vzácných poruch dostala k co největšímu počtu pacientů i přes nezájem zdravotních pojišťoven tyto pacienty léčit.

Jsem maminka a vše do sebe začíná zapadat

Předchozí práce mě naplňovala, ale pak přišla má vytoužená role maminky. Dny a týdny na mateřské ubíhaly jako voda, miminko rostlo a mně najednou přišlo, že miminku, které je na světě sotva několik měsíců a dosud pilo jen mléko, nemohu dát jen tak nějakou potravinu a že bych se měla více zajímat o souvislosti a potřeby lidského organismu.

Proto jsem začala hledat informace všude, kde se dalo a nadchla jsem se pro vaření pestrých dětských příkrmů. Kombinovala jsem různé potraviny tak, abych miminku nabídla co nejširší spektrum chutí již v útlém věku a naučilo se tak zcela přirozeně pestrým chutím. Dávalo mi smysl přistupovat k výživě mého dítěte odpovědně.

Dnes mohu říci, že dcera je takový malý labužník :-), vnímá zdravé stravování jako naprosto přirozenou součást našeho života a když se objeví nějaký zádrhel typu „proč my nejíme/jíme to a to a ostatní ano“, dostane se jí vždy vysvětlení.

Jsem tak vyčerpaná, že sotva pletu nohama

K profesionálnímu zabývání se výživou mě ale vedl i můj osobní problém, který jsem v zájmu svého zdraví potřebovala nutně vyřešit. Po porodu dcery jsem se ani po několika měsících necítila dobře, cítila jsem se velmi vyčerpaná. Až časem jsem přišla na to, že jsem neuměla účinně odpočívat a využít času, kdy zrovna nemusím nic dělat a vymýšlela si další a další úkoly, další MUSÍM.

Během těchto měsíců se mi takřka vytratila chuť na jídlo, myslím na běžné pokrmy a potřebu zasycení jsem řešila zejména čokoládami, ale i jinými sladkostmi. Má únava, nespokojenost v osobním životě a špatný životní styl i životospráva na sebe nenechaly dlouho čekat, tělo vyslalo první signály a projevily se i zdravotní problémy. Objevil se mi atopický ekzém a musela jsem díky autoimunitnímu zánětu štítné žlázy začít užívat hormonální léky. 

Věřím i na psychické příčiny nemoci a ne jen léčení následků. Hodně jsem o tom přemýšlela a pátrala. Autoimunitní onemocnění je nemoc, kdy si člověk sám ničí nějakou část svého těla, jinak řečeno, v oblasti psychiky se nemá za něco rád, nějakou složku své osobnosti chce proto zničit. A štítná žláza je snad více než jakákoliv jiná část našeho těla o NÁS SAMOTNÝCH, o vztazích v rodině, porovnávání se, strnulých stereotypech, neschopnosti přijmout sám sebe…. A tady pak hřebíček na hlavičku, uvědomila jsem si, že v mnoha ohledech nedělám TO, CO SKUTEČNĚ CHCI, ALE CO SE ODE MĚ OČEKÁVÁ!

Ano, byla jsem unavená, nevyspalá a jako hodně maminek jsem se starala pouze o potřeby svého dítěte, nikoliv o ty své. Jedla jsem nepravidelně a nedostatečné množství živin a protože jsem měla malé množství kvalitní stravy, objevily se u mě velké chutě na sladké ( holt někde jsem musela energeticky dohnat to, že jsem málo a nepravidelně jedla). Nebyl den, abych nezkonzumovala nějakou čokoládu, samozřejmě vždy celé balení, někdy i více druhů sladkostí za den a už jsem „jela na cukrové vlně“. Kdo jednou nastoupí, není tak snadné vystoupit, ale JDE TO. Říkala jsem si, že je to dočasné a že mi čokoláda dodá energii, jenže jsem se cítila stále unavenější a málokdy přicházel den s dobrou náladou.

Tehdy jsem ještě neznala zákonitosti správného stravování tak jako později, ale věděla jsem, že takto se žít nedá. Neřešila jsem tehdy přibírání na váze, každé tělo reaguje jinak a protože jsem měla i dost pohybu, spíše jsem hubla.

Již ráno jsem se probouzela unavená a někdy jsem měla pocit, že usnu i na procházce s kočárkem. Uvědomila jsem si, že takto nemohu dále fungovat, ani kvůli sobě, ani kvůli své dceři a udělala jsem radikální rozhodnutí začít skládat mozaiku mého života jinak.

Cukr byl mým palivem, jenže to ochtěl podezřele často „tankovat“...

Cukr byl nějakou dobou mým „palivem“ a tak jsem se rozhodla jej vytěsnit z mého jídelníčku a najít náhradní zdroj J. Začala jsem si jídla plánovat a pravidelně jíst společně s dcerou, zavedla jsem si taková domácí pravidla kdy, co a jak dlouho budu dělat a udělala jsem si ve svém každodenním rytmu ŘÁD, který k mému překvapení mnoho věcí zjednodušil.

Nebudu Vám lhát, první dny bez cukru byly muka, zpočátku jsem nejedla vůbec nic sladkého, ani med, ani ovoce, pouze cukry v tzv. složené podobě, tedy rýži, těstoviny, brambory, celozrnné pečivo atd. Když se mi téměř klepaly ruce, jak mi chyběl cukr, chroupala jsem papriku nebo jedla oříšky. Po pár dnech byl „absťák“ výrazně menší a do měsíce jsem příznaky chybění cukru nevnímala vůbec a postupně jsem zařazovala i ovoce. Měla jsem obrovskou radost, že jsem to dokázala a odměnou mi byl příliv energie (a šlo to i bez čokolád 🙂 ). Mým „palivem“ se stala dobře poskládaná strava, užívala jsem si každé vaření jako tvůrčí činnost.                  

Dostala jsem chuť začít dělat věci jinak a začala jsem si všímat, že po zavedení řádu do svého života,  jsem daleko klidnější, přesně vím, co mě čeká a nedělám si zbytečné stresy. Jaképak bylo překvapení na endokrinologii za půl roku, když mi paní doktorka řekla, že můj autoimunitní zánět tam není a začneme vysazovat léky.

Jásala jsem, že jsem to dokázala, že jsem se nestala jednou z mnoha pacientek, které mají celoživotní léčbu ( dost z nich mám i ve své péči jako výživová poradkyně).

Má záliba ve vaření, odpovědnost k výživě své i dcery a mé dětské sny mě dovedly k přemýšlení, zda bych se o výživě, stravě nemohla dozvědět více, pochopit jak to funguje, proč i spousta dalších lidí má zdravotní obtíže. Proč tolik lidí řeší nadváhu, jak se správně mají stravovat děti atd…

Tou dobou jsem si všimla, že hodně mých kamarádek se na mě obrací s radami ohledně výživy svých dětí, ptají se mě na rady ohledně příkrmů a jak je možné, že to mé dítě jí a jejich ne.  A mě to naplňovalo, bavilo a ráda jsem tímto tématem trávila čas. 

Vrba, která ráda pomáhá

Mé sny byly vždy spojené s touhou pomáhat lidem a byla jsem si vědoma, že umím být i DOBRÁ VRBA :-). Najednou jsem jasně cítila ten směr, kterým se mám vydat. Umím naslouchat, vcítit se, pochopit a to vše mohu spojit s vědomostmi o stravě a pestrém vaření.

Ke konci své rodičovské dovolené jsem se přihlásila do rekvalifikačního kurzu pro výživové poradce, abych se o stravě a souvislostech s ní dozvěděla něco více, abych nahlédla pod pokličku. Kurz byl náročný, učila jsem se, počítala a počítala a po několika měsících jsem složila závěrečnou zkoušku. Již v průběhu kurzu jsem přemýšlela, jak s vědomostmi naložím, když zkoušku udělám. Představovala jsem si, že budu pracovat hlavně na prevenci s maminkami malých dětí a sem tam přijde i někdo s požadavkem zhubnout a já mu ukáži, jak na to.

Rozhodla jsem se vykročit na tenký nejistý led bez jistot okolo. Jsem býk a tento krok beru ve svém životě jako zásadní, obyčejně mám ráda své jisté :-), ale najednou jsem věděla, že toho momentální nejistotou získám daleko více, než bych mohla ztratit a šla jsem do toho....

Otevřela jsem svou nutriční poradnu

Otevření poradny s sebou neslo zařizování a přípravy a já se těšila na první klienty. A oni přicházeli, dělala jsem výživové plány pro jednotlivce, přednášky pro mateřská centra a to vše pár let při zaměstnání jako takovém, neb se se zahájením provozu poradny rozpadlo mé několikaleté manželství a já přeci jen potřebovala nějaké ty své jistoty. Ale svého snu jsem se nevzdávala.

Jak klienti přicházeli, všimla jsem si, že jejich příběhy jsou často protknuté nejen váhovými a zdravotními problémy, ale také lidskými strachy, trápeními nebo jen špatně převzatými vzorci chování z rodiny, společnosti.

Přicházeli a přichází ke mně lidé, kteří mají problém se svým zdravím, se svou váhou i sebepřijetím a potřebují komplexní pomoc, podporu, nestačí jen výživový plán, jídelníček, vážení a kontroly.

Ano, i to je moc důležité, protože mnoha lidem chybí ten správný postup, zvyky, rituály a dohled zvenčí. Ale není to pouze v tom. Proto jsem se zaměřila na porovnání výsledků těch úspěšných oproti neúspěšným, co dělají stejně a co odlišně a proč mají dnes výsledek snažení takový, jaký ho mají, když výchozí bod měli stejný. A právě to mě vedlo k sepsání dnes již tří ebooků.

Hledáte klíče k vašemu problému? Mám pro vás hned dva a ještě něco navrch ...

Všichni, kdo ke mně přichází pro řešení, mají jedno společné, hledají klíč k rozuzlení svého problému. První z klíčů nabízím v ebooku ZDARMA - Úspěšná změna stravovacích návyků, je to velmi důležitý krok pro to, aby do vašeho života vnikl klid místo chaosu a tak pro to, abyste srovnali svou váhu. 

Další klíče k úspěchu pak naleznete v ebooku Jak zhubnout - klíč ke 13. Komnatě , kde naleznete krok po kroku přesný návod na to, jak si vytvořit jídelníček tak, jakoby bych ho udělala pro vás já.

A věřte mi, uspět není nic nemožného ani příliš obtížného, co je jen pro vyvolené.

Mám tu čest být průvodcem k úspěchu mladým ženám, seniorkám s mnohaletými špatnými návyky, mužům i ženám v produktivním věku a proto vím, že není těch, pro které tato cesta není. Je jen těch, kteří si ji nezvolí. Za několik let své praxe jsem nasbírala díky úspěchům i neúspěchům mých klientů velké množství nasbíraných poznatků co udělat předtím, než se budete chtít vydat na cestu zdravého životního stylu. 

A navrch? ZDARMA vznikly také nové eKuchařky -  Polévky jako od maminky, která si klade za cíl naučit vás vařit nejen několik zdravých polévek, ale hlavně vám nabízím náhled, jak můžete měnit běžné recepty a experimentovat i VY! A Štěpánčina cukrátka, která se zaměřují na vánoční cukroví.

A věřte mi, uspět není nic nemožného ani příliš obtížného, co je jen pro vyvolené.

Ukáži Vám, jak můžete změnit svůj život k lepšímu, které cesty ke změně životního stylu fungují a proč, kde se nezastavit, neškobrtnout a neudělat chybu. Ukáži Vám konkrétní kroky, které je před nebo při zahájení nutné podniknout, abyste nesešli z cesty. 

Cesty, která nikdy nekončí, ani když úspěšně zhubnete, vy se vydáte cestou jiným směr, ke zdravějšímu a spokojenějšímu životu, stejně jako velká řádka mých klientů.