Jaké jsou obyčejně neobyčejné dny náhradní mámy na rodičáku?

6 měsíců náhradní mámou dvou batolat

Máme za sebou šest měsíců péče o dvě batolata z dětského domova. Dny náročné, zajímavé a víc seberozvojové, než by daly všechny kurzy světa.

• Bylo to opravdu náročné období a hodně věcí se ještě potáhne. Prošli jsme si usazováním dvou batolat v nové rodině a teenagera na domácím vyučování, izolací od rodiny i možnosti čerpat nějakou pomoc od psychologů nebo odborných pracovníků během karantény apod. Zůstali jsme v tom sami a sami se plácali jak jsme uměli. Zvenku to vypadalo vše dost idylicky, dvě malé roztomilé děti, ale pravda je taková, že byly hodně krušné chvíle ve dne i v noci a s jedním z dětí stále jsou. Vztah s jedním z dětí mě rozsekal na pidi kousky a učím se skládat do jiné podoby, abychom spolu mohli fungovat.

• Často dostávám od někoho otázku, jestli bych do toho šla znovu, kdybych věděla a zažila to, co teď. Upřímně? Ne. Ale ne tak doslova. Dát domov dítěti, které přišlo o svou rodinu mi stále dává obrovský smysl a pocit naplnění, ale byla bych více při zemi a vzala bych si jen jedno a ještě aby nebylo zatím ve vývojové fázi “období vzdoru” :-).

• Dostala jsem domů dva nové strávníky, o kterých jsem věděla na co jsou zvyklí akorát z jídelníčků v Dětském domově (což byla tragédie, sorry, ale kakao s koláčkem k snídani, pak rohlík s taveňákem k svačině, k obědu nějaká omáčka jakžtakž, svačina zase něco sladkého a večeře zapečený toast z Šumavy – pro dvouleté dítě s ne kompletním chrupem… nebo palačinka s Nutelou). Mladší holčička byla v době příchodu k nám ještě na příkrmech, kaších a Sunaru. S chlapečkem jsme týdny dost bojovali, protože i když jsem se dla rad z příprav pro náhradní rodiče snažila dělat i taková jídla která zná, aby nebylo vše nové a neznámé, stejně jsme na nové věci naráželi.

• Ale po 6 měsících můžu říct, že už netrvá jen na masitých jídlech, už statečně baští různé druhy luštěnin i příloh, naučil se jíst spoustu nových druhů ovoce a zeleniny a už se nestává, že se blokne, že nebude jíst a šel by spát po obědě bez oběda… A když máme s snídani něco sladkého, pečeného, můžu dát krk za to, že jakmile svůj kousek sní, přijde “etě” a bude chtít přidat. No a holčička je strávník k pohledání, snad nebylo nic, co by mi doteď nesnědla a když jsem jí dala objevit kouzlo baštění vlastní rukou, tak to je pohled šťastného strávníka k zulíbání.

• Od začátku září začínáme najíždět na nový režim, kdy budu mít i nějaký den pro sebe, hlídat budou prarodiče a moje hlava bude moct pár hodin řešit jiné věci než plínky, nočník, kočár, vztekání a dokonce si zajdu i na dospělácký oběd. Zrovna teď, když sem píšu sedím v kavárně, na svém detašovaném pracovišti a mám za sebou jednu moc milou pracovní schůzku ve firmě, která mě oslovila pro spolupráci. Brzy bych měla vědět, zda projdu výběrkem, vypadá to moc zajímavě, ale konkurence tam je, tak uvidíme. A je to i takový test pro mě a to, jak dokážu přepínat mezi prací a soukromým životem a vyčlenit si své kapacity bez toho, abych byla vyšťavená.

Když chce máme kromě vaření a starání se taky pracovat

• Možná vás teď napadá, jestli jsem těch půl roku taky pracovala na své kuchařce, kterou bych ráda časem měla. Tak jo i ne. Nové recepty jsem si do bloku přihodila asi jen dva, protože jako velký ořech tohoto tvoření se ukázalo to, že s dětma sice uvařím, ale vyfotit hned čerstvé jídlo bez toho, aby mi do toho někdo lezl, něco bral, nebo pištěl mňam mňam s následným záchvatem vzteku, že to není na stole, je prostě momentálně mimo mé kapacity. Ale zase jsem si otestovala, že jídla, která jsem už do kuchařky připravila a jsou v mých zápiscích, mohu vařit i dětem, když je upravím advekvátně jejich věku. Tedy změním kořenění, nedávám různé ořechy, semínka… Pro holčičku stále ještě odebírám jídlo i bez solení, nebo občas něco hodně tuhého trošku mixnu, protože  zoubky má stále jen vpředu, ale zdárně baští s námi všechno možné.

Mám za těch půl roku plno restů a to nejen doma, ale i pracovních, což už vidíte z toho, že vám píšu po půl roce, ale byl to čas, který jsem potřebovala věnovat jiným a pak i sobě, aby mi z toho nehráblo. Často odpovídám v emailu na dotazy, jak je to s mými kurzy vaření. Myšlenka, že budou zase od podzimu mi přišla moc smělá už na jaře, protože na každý kurz je potřeba den přípravy a také vím, jak jsem z něj pak fyzicky utahaná a že si to teď nemůžu jen tak dovolit. No a když už jsem tušila, jaká opatření se řítí s podzimem, bylo mi jasné, že žádné kurzy teď otevírat nebudu, protože vařit nebo péct s rouškou, to fakt nedám, já se v ní dusím i při jízdě metrem.

Optimistická varianta je, že by byly od druhého pololetí, tedy od ledna, ale pokud budou platit všechna ta nařízení na setkávání se, dezinfikování a zarouškování se, nebude to reálné ani pak, leda na jaře opět prodloužený víkend pro ženy, protože ty dva poslední se opravdu vydařily. Takže kurzy teď opravdu nejsou, jediný který frčí je kurz, který si můžete udělat kdykoliv z domova a bez roušky, kurz pečení kváskového chleba a chodit tak méně do obchodu. Z online kurzu pečení kváskového chleba vzešly už desítky a desítky šikovných pekařů a v době jarní karantény to přišlo mnohým opravdu vhod, mít doma čerstvý a navíc kvalitní chleba, naučí se to fakt každý, takže se klidně přidejte také.

A živé konzultace? Ty teď opravdu nezvládám. Živé poradenství pro ženy mám teď tak nějak u ledu, ale vyčlenila jsem si čas každý měsíc na velmi omezený počet klientek, se kterými jsem v kontaktu online cca dvakrát do měsíce a projíždíme společně v individuální formě můj kurz Jím zdravě a zhubnu. Přináší mi to fajn čas se ženami, které potřebují provést novou etapou života a díky tomu, že nemusím nikam běhat na schůzky a věnuji se jen jedné ženě oproti skupinovému kurzu, mám pro takové vedení i dost energie. Třeba je to právě i pro vás cesta jak si nechat ukázat cestu za změnou jídelníčku bez trápení, s pochopením.

A slibuji, že příště už tu bude konečně recept!