Milí rodiče, šíří se nám tady takový nešvar, kdy rodiče poslouchají děti a přestávají být těmi, kdo skutečně řídí domácnost. Ne, nezdá se mi to, vážně se z toho stává taková novodobá epidemie. Přesouvání zodpovědnosti pak vede k nepohodě v celé domácnosti. A to včetně výběru jídla. Jak to? Na to se podíváme v tomto článku.

Pokud se řadíte k rodičům modlícím se za každý kousek mrkve nebo salátu, který doputuje do žaludku vašeho dítěte, najdete zde mnohé odpovědi.

Co s dětským nejedlíkem?

Samozřejmě, že je fajn a prospěšné dětem naslouchat, nebýt jen rodičem – velitelem a je zapotřebí se domlouvat,  ale i tak jsem toho názoru, že řídit domácnost mají dospělí. PROČ?

Je to velká zodpovědnost a náročný úkol. Určitě byste malým dětem také nedali do rukou řízení firmy, nebo třeba pilotování letadla… S domácností je to stejné. Vy jste dospělí, vy pilotujete vaší domácnost a tu zodpovědnost tedy unesete. Navíc jste těmi, kdo jsou v rodině ekonomicky činní a proto vám náleží rozhodovací práva jak s vydělanými prostředky naložit. Vy jste těmi, kteří rozhodují o rodinném nákupu. Děti s příliš mnoha pravomocemi zažívají nejistotu a beznaděj.

A tím vůbec nemyslím to, že byste si neměli s dětmi povídat, přizvat je v třeba úměrně jejich věku do „hlasování“ o rodinných plánech, jídelníčku apod. Povídejte si, nabízejte varianty, možnosti a nechte je nahlédnout odpovídající formou na to, co se každý den odehrává v jejich bříšku. Poskytněte dětem informace proč po nich chcete, aby baštily a proč zdravě, ale nepřenášejte svou odpovědnost a zásadní rozhodnutí, o kterých děti nemají a nemohou mít dostatek informací pro rozhodování na ně. Když budete dávat příliš na výběr, dočkáte se přílišného odmítání.

Jak vysvětlit dětem proč tolik nemlsat a jíst zdravě?

Proč mé dítě nejí?

Snažte se učit děti od malička, že nejíme jen pro chuť, což je takový druhý nešvar dnešní doby a bohužel jím trpí i dospělí. Každé jídlo nebude hotový gurmánský zážitek, ale vůbec to neznamená, že je tím pádem špatné. I jídlo, které nám chutná průměrně, ale má potřebnou výživovou hodnotu je skvělé a zbytečně máme pocit, že bychom denně měli jíst jen samé zázračné potraviny a jídla, která jakoby vypadla z restaurace s michelinskou hvězdou.  Kdybych jedla jen to, co mi úplně nejvíc chutná, možná by se můj jídelníček scucnul na čokoládu, jahody, čerstvý chleba a křupavé kuřátko. Chuťové buňky by si lebedily, i když stejně jen dočasu, ale zbytek organizmu už teda ne.

A tohle zvládne pochopit i opravdu malé dítě, jen je s ním potřeba mluvit a nebát se. Takže jím i jídla, která mi sice chutnají méně než třeba čokoláda nebo jahody, ale pořád mi chutnají, jen jsou na jiné příčce oblíbenosti. Neznamená to, že bych měla začít pod tlakem jíst naprosto vše, každý má nárok pár věcí odmítat, nemít rád, ale zvažte, co u vás je to pár. Já třeba vím, že se rozhodně nebudu mučit, abych snědla mořské potvory, i když ryby jím moc ráda. Prostě to nedám, záklapka a dost, ale ryby jím a moje tělo z nich prospěch má, tak co :-).

Vidím to velmi často, když děti odmítají jíst to, co dostanou na talíř a vypadá to jen trochu jinak, než jsou zvyklé, nebo pro ně pokrm vypadá naopak zcela neznámě a je to vlastně přirozený proces. Představte si sami sebe, jak přijedete do úplně neznámé země, jiná kultura, jiné potraviny a někdo vám na stůl podá pokrm, který se vám na první pohled nelíbí. Jak zareagujete? Já bych se upřímně obávala. Hlavou by mi projelo, jestli v tom nejsou brouci, nebo pro mě nejedlá zvířata, jak to asi chutná… Je to normální a je to přirozený pud sebezáchovy, co kdyby to bylo nejedlé, otrávené… a proto rodičům doporučuji, naučte už malé děti pomáhat, nebo alespoň pozorovat vaši práci se surovinami a nebudete jim pak předkládat neznámý a podezřelý objekt na talíři. Druhou radou pak je, příliš nepřekombinovávejte. Děti vyznávají jednodušší chutě, méně druhů surovin spolu, jemné kořenění a to pouze bylinkami.

Máte doma přesto odmítavé dítě?

Zkusili jste se někdy zamyslet nad tím s jakým pocitem dítěti vaříte nebo servírujete jídlo? Vsadila bych boty na to, že pokud neservírujete zrovna nejoblíbenější jídlo vašeho potomka, je tam OBAVA. Ta obava co bude následovat…Sní to? Jak se bude tvářit?

Vím, že to nemyslíte špatně a možná byste mi opáčili, ale stalo se to už xy krát… Zkusím vám dát pro lepší porozumění takový příměr. Když budete mít strach z řízení a budete se rozmýšlet, zda si troufnete jet přes centrum města ve špičce a nějaký dobrák si vedle vás stoupne a bude se tvářit, že vy nevypadáte ani na bezchybné nastartování…Nebo nedejbože dokonce utrousí poznámku o tom, že je přesvědčený, že skončíte na prvním pangejtu, jak myslíte, že to dopadne? Vaše sebedůvěra bude nejspíš v háji a buď dojedete naprosto vyklepaní, nebo vás ten karambol nemine. Zákon přitažlivosti…

Snažte se nepřitahovat tyhle pocity do chvil spojených s jídlem.

 

Vypusťte obavu, že jste zase vařili večeři zbytečně, protože to stejně nesní, nekomentujte před babičkou nebo kamarádkou, že tohle Péťa nejí a očima protočte až když jsou děti skutečně od stolu pryč. Nejenže všechno vidí, ale hlavně to cítí. Jo, někdy to bude těžké, budete mít vztek, bude vám to líto, tak až dítě odejde, zanadávejte si, nechte zkápnout slzu, pokud je to nutné, ALE NEDĚLEJTE Z JÍDLA NEPŘÍJEMNÉ TÉMA, nenafukujte tu bublinu, těžko se s ní dýchá a věřte, že to, jak položíte základy vašich rodinných pravidel souvisejících s jídlem, vaše dítě ovlivní na celý život a určitě nechcete, aby jej jednou muselo složitě rozklíčovávat.

Vzpomeňte si, že negativní pozornost je také pozornost a čím víc budete naštvaní a komentovat, nebo se snažit vynalézat náhradní jídla, bude to horší. Ověřeno desítkami a desítkami maminek, se kterými jsem na změnách dětských strávníků pracovala :-). A některým dětem skutečně ta negativní pozornost vyhovuje, potřebují být neustále v opozici, takže vám budou tvrdit, že ony nepotřebují vitaminy, že nechtějí být zdraví… ale je to jen jejich způsob komunikace, který se budete muset snažit rozklíčovat a najít skutečný důvod toho, proč vyžadují tento způsob pozornosti. Věřte, že o jídle to v 99% není, ale jídlo je skvělý štít…

Jak ovlivnit to, co moje dítě jí?

Někdy stačí udělat si malou domácí inventuru. Jak na tom jsem já a bylo to tak vždycky? Co dělá tatínek dítěte a co si třeba jídlem navzájem pinkáme jak tenisový míček?

Ať chceme nebo ne, jídlo je mocný nástroj toho, jak si vybít emoce a to ty pozitivní i negativní a jak dát světu najevo, že se mi něco líbí, jsem šťastná/ý, nebo mě něco trápí…

Dokud to ale nevíme, nemůžeme s tím nic dělat. Když se podíváte pod pokličku, složí se vám unikátní obrázek toho, co za témata běhá u vás v rodině a jak je řešit, nebo si nechat pomoci s jejich řešením odborníkem. Myslím, že kdyby mi v restauraci nabídli jídlo s pohledem, že mi to stejně asi nebude chutnat, buď si ani neobjednám, nebo mi to vážně chutnat nebude. A u dětí je to stejné. Stravujte sebe a své děti vědomě a s láskou! A jestli  vážně ze svých jedlíků/nejedlíků/mlsalů chcete mít malé informované strávníky, kteří vědí co se v jejich tělíčcích děje při nesprávné výživě, vezměte je do pohádky :-).