Co s dítětem, které nechce jíst a přitom se z toho nezbláznit?

Milí rodiče, šíří se nám tady takový nešvar….

Rodiče poslouchají děti a přestávají být těmi, kdo skutečně řídí domácnost. Ne, nezdá se mi to, vážně se z toho stává taková novodobá epidemie. Přesouvání zodpovědnosti pak vede k nepohodě v celé domácnosti. A to včetně výběru jídla. Jak to? Na to se podíváme v tomto článku.

Pokud se řadíte k rodičům modlícím se za každý kousek mrkve nebo salátu, který doputuje do žaludku vašeho dítěte, nabízím vám zde první díl  seriálu na téma

Co s dětským nejedlíkem.

Samozřejmě, že je fajn a prospěšné dětem naslouchat, nebýt jen rodičem – velitelem,  ale i tak jsem toho názoru, že řídit domácnost mají dospělí. PROČ?

Je to velká zodpovědnost a náročný úkol. Určitě byste malým dětem také nedali do rukou řízení firmy, nebo třeba pilotování letadla… S domácností je to stejné. Vy jste dospělí, tu zodpovědnost tedy unesete. Navíc jste těmi, kdo jsou v rodině ekonomicky činní a proto vám náleží rozhodovací práva jak s vydělanými prostředky naložit. Vy jste těmi, kteří rozhodují o rodinném nákupu. Děti s příliš mnoha pravomocemi zažívají nejistotu a beznaděj.

A tím vůbec nemyslím to, že byste si neměli s dětmi povídat, přizvat je v třeba úměrně jejich věku do „hlasování“ o rodinných plánech, jídelníčku apod. Povídejte si, nabízejte varianty, možnosti, ale nepřenášejte svou odpovědnost a zásadní rozhodnutí, o kterých děti nemají a nemohou mít dostatek informací pro rozhodování na ně. Když budete dávat příliš na výběr, dočkáte se přílišného odmítání.

Proč mé dítě nejí?

Snažte se učit děti od malička, že nejíme jen pro chuť. Kdybych jedla jen to, co mi úplně nejvíc chutná, možná by se můj jídelníček scucnul na čokoládu, jahody, čerstvý chleba a křupavé kuřátko. Chuťové buňky by si lebedily, ale zbytek organizmu už teda ne. A to zvládne pochopit i opravdu malé dítě, jen je s ním potřeba mluvit a nebát se. Takže jím i jídla, která mi sice chutnají méně než třeba čokoláda nebo jahody, ale pořád mi chutnají, jen jsou na jiné příčce oblíbenosti. Neznamená to, že bych měla začít pod tlakem jíst naprosto vše, každý má nárok pár věcí odmítat, nemít rád, ale zvažte, co u vás je to pár. Já třeba vím, že se rozhodně nebudu mučit, abych snědla mořské potvory. Prostě to nedám, záklapka a dost, ale ryby jím, tak co :-).

Vidím to velmi často, když děti odmítají jíst to, co dostanou na talíř a vypadá to jen trochu jinak, než jsou zvyklé, nebo naopak zcela neznámě.

Máte doma takto odmítavé dítě?

Zkusili jste se někdy zamyslet nad tím s jakým pocitem dítěti vaříte nebo servírujete jídlo? Vsadila bych boty na to, že pokud neservírujete zrovna nejoblíbenější jídlo vašeho potomka, je tam OBAVA. Ta obava co bude následovat…Sní to? Jak se bude tvářit?

Vím, že to nemyslíte špatně a možná byste mi opáčili, ale stalo se to už xy krát… Zkusím vám dát pro lepší porozumění takový příměr. Když budete mít strach z řízení a budete se rozmýšlet, zda si troufnete jet přes centrum města ve špičce a nějaký dobrák si vedle vás stoupne a bude se tvářit, že vy nevypadáte ani na bezchybné nastartování…Nebo nedejbože dokonce utrousí poznámku o tom, že je přesvědčený, že skončíte na prvním pangejtu, jak myslíte, že to dopadne? Vaše sebedůvěra bude nejspíš v háji a buď dojedete naprosto vyklepaní, nebo vás ten karambol nemine. Zákon přitažlivosti…

Snažte se nepřitahovat tyhle pocity do chvil spojených s jídlem.

Vypusťte obavu, že jste zase vařili večeři zbytečně, protože to stejně nesní, nekomentujte před babičkou nebo kamarádkou, že tohle Péťa nejí a očima protočte až když jsou děti skutečně od stolu pryč. Nejenže všechno vidí, ale hlavně to cítí. Jo, někdy to bude těžké, budete mít vztek, bude vám to líto, tak až dítě odejde, zanadávejte si, nechte zkápnout slzu, pokud je to nutné, ALE NEDĚLEJTE Z JÍDLA NEPŘÍJEMNÉ TÉMA, nenafukujte tu bublinu, těžko se s ní dýchá.

Vzpomeňte si, že negativní pozornost je také pozornost a čím víc budete naštvaní a komentovat, nebo se snažit vynalézat náhradní jídla, bude to horší. Ověřeno desítkami a desítkami maminek, se kterými jsem na změnách dětských strávníků pracovala :-).

Jak ovlivnit to, co dítě jí?

Někdy stačí udělat si malou domácí inventuru. Jak na tom jsem já a bylo to tak vždycky? Co dělá tatínek dítěte a co si třeba jídlem navzájem pinkáme jak tenisový míček? Ať chceme nebo ne, jídlo je mocný nástroj toho, jak si vybít emoce a to ty pozitivní i negativní a jak dát světu najevo, že se mi něco líbí, jsem šťastná/ý, nebo mě něco trápí… Dokud to ale nevíme, nemůžeme s tím nic dělat. Když se podíváte pod pokličku, složí se vám unikátní obrázek toho, co za témata běhá u vás v rodině a jak je řešit, nebo si nechat pomoci s jejich řešením odborníkem.

Myslím, že kdyby mi v restauraci nabídli jídlo s pohledem, že mi to stejně asi nebude chutnat, buď si ani neobjednám, nebo mi to vážně chutnat nebude. A u dětí je to stejné. Stravujte sebe a své děti vědomě a s láskou! A jestli  vážně ze svých jedlíků/nejedlíků/mlsalů chcete mít malé informované strávínky, kteří vědí co se v jejich tělíčcích děje při nesprávné výživě, vezměte je do pohádky :-).

Jak vysvětlit dětem proč tolik nemlsat a jíst zdravě?

Svou vášeň nechávám plynout v kuchyni. Jsem nadšená kuchtička s druhým domovem u plotny a s láskou krmím nejen svou rodinu a pracuji jako výživová poradkyně.
Můj příběh jak jsem se stala kuchtičkou i výživovou poradkyní najdete zde Můj příběh>>
Jsem autorkou několika úspěšných ebooků včetně pohádky o cukru pro děti a tištěné knížky pro děti s úkoly a taháky, jak na zdravé stravování hravě. Mojí tvorbu najdete ZDE>>
Pořádám veřejné, ale i soukromé kurzy vaření pro začínající kuchtičky i kuchtíky, ale také pro ty, kteří by rádi změnili způsob svého stravování a hledají inspiraci i rady odborníka. Nabídku aktuálních kurzů najdete ZDE
Svou práci jsem v posledních letech zaměřila na práce se ženami, kterým se věnuji při workshopech, individuálních hubnoucích programech v Praze, ale i na dálku.Vaše stravovací návyky vám pomohu upravit právě ZDE
Komentáře