Neumyté ruce. Téma tohoto článku, o kterém bych si nikdy dřív nemyslela, že já, jako výživová poradkyně napíšu. Článek mimo téma, ale ono vlastně jen na první pohled. Jídlo připravujeme rukama a hygiena vaření je stejně důležitá, ne-li důležitější, než to, co vařím.
Ruce jsou pro nás nejen pracovní nástroj, ale také v našich krajinách prostředek při formálním pozdravu a hlavně je používáme pro zcela běžné všední úkony, tedy osobní hygienu, ale také jídlo a dotýkáme se jimi všude okolo sebe, ať už jsou to kliky u dveří, madlo v autobuse, ovoce či pečivo v obchodě, nebo madlo nákupního vozíku.
Tím, že ruce používáme prakticky neustále, se téma neumytých rukou a jejich zdravotní dopad dostává mezi nás všechny. Ruce, jsou obrovský zdroj bakterií, virů a parazitů. A téma hygieny rukou se týká opravdu úplně všech – těch, kteří si ruce myjí, i těch, kteří si je nemyjí. Je to nešvar, který se dost rozmáhá a přitom je to taková obyčejná základní lidská řekla bych skoro slušnost, umýt si ruce, které používám v kontaktu s druhými.
Mytí, resp. nemytí rukou se pro mnoho lidí stalo jakousi zbytečnostou formálností a pokud na nich nemají viditelnou černou špínu, ruce si nemyjí. Nemyjí si ruce před jídlem, po kontaktu se zvířaty, po příchodu domů, jak bývalo zvykem a co je ještě horší, nemyjí si ruce ani po použití WC .
Nedělám si srandu, lidí, kteří si nemyjí ruce po použití WC je čím dál víc a to jak mezi muži, tak mezi ženami. Mnohokrát jsem si na veřejných toaletách všimla (samozřejmě ženských), že z kabinky odchází žena rovnou ven bez umytí rukou. V tu chvíli se mi dělá fakt hodně špatně. Snažím se nepředstavovat si to 🙈, ale nejde to a hned vidím, jak se dotyčná dotkne kliky, nákupního vozíku, přehrabuje se v ovoci a zelenině v obchodě, v pečivu, podá někomu ruku…. A na mužských toaletách se děje totéž, ověřeno životem.
A mylný dojem je, že byste si řekli, že dotyčná vypadá na první pohled, že žije na ulici, nebo je z nízké sociální vrstvy. Chyba lávky, často vidím, že dotyčná odejde z kabinek k zrcadlu, tam se přelíčí, ale mytí rukou nikde.
Z průzkumů, které byly dělány před lety vyplynulo, že ruce si po použití WC nemyje asi 1% lidí – těch, kteří se přiznali, tj. v reálu to bude minimálně jednou tolik. Dále se ukázalo, že si Češi nemyjí ruce po příchodu domů a jízdě MHD, není zvykem si mýt ruce po kýchnutí nebo smrkání a s klidem tak třeba někomu servírují jídlo… Vím, nezní to vůbec vábně. A právě proto píšu tenhle článek, protože mnozí možná jen netuší, čím vším se mohou nakazit a čím nakazit své blízké.
Na rukou nám opravdu neulpívá jen mechanická špína, která je na první pohled zřetelná, ale žije na nich spousta breber – bakterií, virů, cizopasníků, o které vážně nestojíme. Po letech, kdy jsem měla pocit, že s malým dítětem musím mít vše naprosto sterilní a díky věčnému šůrování a používání čistících prostředků holýma ruka jsem si přivodila naprosté oslabení kůže a atopický ekzém také netoužím mít vše naprosto nablýskané. Z toho už jsem naštěstí vyrostla, běžná “špína” už mě neděsí a normální kontakt se špínou beru jako trénink imunity , ale jsou pravidla, která v rámci hygieny považuji za naprosto nutná.
Ano, čtete dobře, i v kancelářích, kde pracují lidé s nějakým vzděláním se toto děje, takže mytí rukou rozhodně nepatří jen k nižším sociálním vrstvám. V mezinárodních kancelářích se pak k běžným českým pracantům zařazují i zde pracující cizinci a ti s námi též jezdí MHD, chodí nakupovat, otevírají stejné dveře… Zejména mezi Asiaty je tento nešvar velmi rozšířený a tam tedy netuším, zda se tahle “dovednost” běžně učí už malé děti, nebo je to pro ně záhada.
Přemýšlím co s tím a na obranu nás, kteří si ruce pečlivě myjeme, bych doporučila jediné. Zahodit ostýchavost a dotyčného mile upozornit, možná s dodatkem, že tak chrání i sebe…
Abychom opravdu ale dostáli tomu, že máme ruce opravdu čisté, je zapotřebí si umýt ŘÁDNĚ. Jak na to, abyste si je opravdu správně umyli a nebylo to jen ošplouchnutí bez valného efektu? O správné technice mytí rukou v dalším článku.