Malí (ne)jedlíci

Brokolici nejím, rajče je moc kyselý, ředkvičky pálí a salát je zelený a jedí ho králíci. Něco vám to připomíná? Reptání malých lidiček je mnohdy vynalézavé a některý tohle brblání zůstane jako součást jejich image až do dospělosti. Co je zdravé, to prostě nejím z principu, určitě by mi to nechutnalo. Někdy to tak slýchám a někdy to jen visí někde ve vzduchu, když za mnou do poradny přijdou zoufalé maminky s prosbou, jak to své dítko naučit jíst ovoce a zeleninu a další zdravé potraviny.

Královstí za trochu snědeného jídla

Pokud se řadíte k rodičům modlícím se za každý kousek mrkve nebo salátu, který doputuje do žaludku vašeho dítěte, dám vám pár rad k vyzkoušení, aby se vám lépe žilo. Ještě před pár desítkami let byl tím, kdo ovlivňuje složení jídla na dětském talíři rodič, potažmo matka. Děti běhaly venku a co bylo na talíři, to se prostě snědlo.

Hlad byl mocný faktor, na nějaké vybírání si nebyl čas, prostředky ani výběr. Když byla sezóna jahod, doma se zpracovávaly a jedli je všichni, když rostly ředkvičky, byly to ony. V dnešním světě je to jinak, všude je stále všechno a potravinářské firmy nás bombardují reklamami na hotové výrobky, kterými si můžeme usnadnit život. Tu jsou plné mléka, tu narazíte na nejneodolatelnější vývar v mini kapsli.

Není to divné? Dětem se tak odmala podsouvá to, že dobré a lákavé je to, co má hezkou reklamu, obal a o čem se mluví. Bohužel právě děti jsou cílovka, na kterou se míří velmi snadno. Stačí na obal otisknout populárního panďuláka, přidat tetování, nebo výrobek dostatečně barevně přikrášlit a třeba u jogurtů je dál do spodního patra chladících zařízení, nahoru přeci děti nevidí a nedosáhnou…

Děti barvy milují

A toho bychom právě měli využít. Líbí se jim pestrost, je to jejich přirozenost, ale měli bychom jim nabízet pestrost z přírody a ukazovat jim doma, že ta je to, co naše tělo potřebuje – BARVY Z PŘÍRODY A NE Z TOVÁRNY.

Třeba takhle pestře barevné snídaňové cereálie. Potřebujeme je? Jasně, že ne. A budu trochu tvrdá, ale malé dítě si je do obchodu samo koupit nejdeme. My jsme tím, kdo určuje, jaké suroviny se na našem talíři objeví a právě přes nás, dospěláky, by měl jít ten filtr. Jasně, někdy je to jednodušší nic neřešit a sáhnout po té nejsnazší variantě, ale není to dlouhodobě to, co by prospívalo dětem a dřív nebo později vystaví tenhle nešvar před řešení i dospěláka

Pokud se vaše děti  seznámily s prvními jídly ve skleničkách s dětskou výživou, dostaly jako první informaci pro své chuťové pohárky o chutích, které jsou pro ně normální, průmyslově zpracované. Domácí strava bude vždy chutnat jinak a když si uvaříte mrkev s bramborem bez dalšího dochucení a připravíte ji z běžně dostupné zeleniny a vedle totéž ze zeleniny v bio kvalitě, sami ucítíte rozdíl. Je tam více chuti, vůně a také živin. Tam kde není chuť v přirozené podobě stravy, musí nastoupit nějaké dochudovadlo, nejsnazší je sůl, snadno se na ni zvyká a těžko se s ní loučí. K malým dětem solení vůbec nepatří, z mateřského mléka jsou zvyklé na přirozeně sladkou chuť a tu jim poskytne i vařená zelenina.

Jak vysvětlit dětem proč tolik nemlsat a jíst zdravě?

To, že vám dítě například nesní brokolici zkombinovanou s mrkví a bramborem, vůbec neznamná, že by mu neměla již nikdy chutnat. Hledejte nové kombinace a tím nemyslím jen u dětských příkrmů. Věta “já nejím zeleninu” je jen póza v určitém věku, nebo okamžitý dojem z kombinace surovin či okolností doprovázejích tohle jídlo. Pokud máte malé děti, nebojte se jim dát uvařenou růžičku brokolice přímo do ruky, nebo uvařenou celou mrkev. I děti bez zoubků je dokáži žižlat a baví je to. Téhle metodě se říká BLW, nebo také jídlo do ruky, do tlapky a ne je nejpřirozenějším způsobem, jak dítěti podávat pro něj nové potraviny, když doposud byl zvyklé jen na mateřské mléko.

Nenarodíme se s tím, že máme raději sušenky nebo chipsy namísto zeleniny.

Chuť dětí ovlivňuje to:

  • Jak se stravovala jeho maminka v období těhotenství.
  • Jak se maminka stravuje během kojení.
  • Jak se stravuje rodina, ve které dítě žije a co okolo sebe pozoruje.
  • Prostředí, ve kterém žijeme a jeho zvyky.
  • A také to, jak sami k jídlu a přístupu ke stravování přistupujeme my.

Naše zkušenosti s určitou chutí ovlivňuje za jakých okolností a jak často jsme se spolu setkávaly . Proto, když dáte někomu ochutnat běžnou snídani z druhého konce světa, bude mu připadat přinejmenším hodně zvláštní, častěji až nejedlá. A to je úplně běžná věc, nedůvěra v neznámé a vlatně nás chrání před možnou otravou. To, co musíme tedy v prvním řadě vybudovat, je důvěra. Důvěra v to, že to bude fajn a společné jídlo je i společným příjemným zážitkem. Velmi často se totiž stává, že některé děti určité potraviny, nebo jídlo vůbec odmítají před rodiči a na návštěvě zbodnou na co přijdou. Proč?

Jídlo je energie a vyměňujeme si jím tedy mnohem více než jen zasycující složku.

Je u vás každé jídlo stresem, prošením, aby alespoň lžička za maminku, za tatínka… sklouzla do bříška vaší ratolesti? Nebo vedete se staršími dětmi neustálé spory o to co jíst a proč? Zkuste se podívat na to, proč se u vás doma “hraje tahle hra”. Podívejte se také na to, kdy to začalo, jaké okolnosti se děly v životě dítěte, ale i vašem. Časté příčiny jsou změny v rodině, nemoc, hektické období, příchod nového člena rodiny, nebo třeba tlak na odplenkování a jídlo se stane snadným způsobem, jak o dát druhým vědět, že nejsem v pohodě, že mě něco trápí, štve… Všichni jsme jenom lidé, takže stát se to může a není to žádná tragédie a nemusíte mít pocit, že jste naprosto selhali, pokud se něco takového stalo.

Jediné, co budete potřebovat k nápravě je trpělivost a vynalézavost a děti bez nátlaku hravou formou zapojit nejen do přípravy jídla, ale hlavně do toho, aby porozuměly tomu, proč po nich chceme, aby skutečně jedly. Čistá výměna informací, ne nátlak, malý informovaný strávník sám dobře pochopí, co a proč po něm chcete a že je za to už také i trochu odpovědný.

To, jakou sobě a dětem vybíráme stravu, se dá naučit, je potřeba trpělivosti, zkoušet a zvykat. NAŠE CHUŤOVÉ PREFERENCE K URČITÝM POTRAVINÁM SE DO MOZKU UKLÁDAJÍ JAKO POZITIVNÍ VZPOMÍNKY.

A ty je nutné vytvořit, nebo přepsat dosavadní vzorce. Těžko byste si zamilovali brokolici, kdyby u její konzumace pokaždé panovalo dusno. Stane se vaším soupeřem a tudy cesta nevede. Nechte děti s jídlem pracovat, většina z nich jsou nadšení pomocníci a co si kdo uvaří, to si také sní 🙂 .

Atmosféra u stolu je opravdu moc důležitá a z nejedlíka jedlíka neuděláte ani tím, že se budete zlobit, že nejí, ani tím, že okolo něj budete našlapovat po špičkách, vymýšlet co by asi tak mohl sníst a dopředu se již obávat, CO KDYŽ TO ZASE NESNÍ, i když naprosto chápu, že když se tyto situace stále opakují, už vás to může vytáčet. Je to o tréninku mysli a vidině cíle, do kterého chcete dojít.

Popíšu vám tuto situaci z vnějšího pohledu. Přesně tímto chováním totiž vašemu nejedlíkovi dáváte něco, po čem touží. NEGATIVNÍ POZORNOST. Zdá se to možná divné, ale z nějakého důvodu po ní touží, po POZORNOSTI a stává se to i v případě, pokud se mu jí jinak dostává. Prostě potřebuje jen pozornost v jiném směru a neumí si o ni jinak říct. A když není pozitivní v tom směru, jakou by si představovalo, strhává alespoň tu negativní. A tím neříkám, že se o své dítě nestaráte, nevěnujete se mu, možná si jen představuje tu pozornost v jiném úhlu pohledu. Tím, že se u vás při každém jídle řeší zda, co a jestli vůbec se bude jíst, máte vytvořené VELKÉ TÉMA a vaše dítě si tím získalo dost velké PRIVILEGIUM, postavili jste mu takový pěkný PIEDESTAL…

A odtud je nejlepší utéct co nejrychleji, protože získávat byť negativní obdib za to, co nedělám, nebo bojkotuju, určitě není cesta k dalšímu  spokojenému životu. Není to jednoduché, nějaký čas to trvá, ale jde to. První, co musíte změnit, jste VY. VY musíte být přesvědčeni o tom, že to, co chcete změnit je správné, víte proč to děláte a nijak tím dítěti neuškodíte.

Mluvte o tom, proč je důležité ty které věci jíst, proč bychom měli mít stravu co nejpestřejší, vařte společně, dávejte na výběr max. ze dvou dobrých variant!

Ptejte se tedy na to, co máte uvařit tím způsobem, že se zeptáte – dal/a by sis rizoto s hráškem, nebo mrkví? Nebo dal/a by sis rizoto nebo červenouo čočku? Neklaďte otevřené otázky typu a co by sis dal? Dítě nemá vybudované filtry a s velkou pravděpodobností vám odpoví, že palačinky, nebo něco jiného, co jste nechtěli slyšet a rázem se ocitnete v bojové pozici a to, kdo z koho! Nepodmiňujte snězení jídla ničím dalším, žádné až to sníš, dostaneš bonbónek. Jediné, co tím docílíte je předání informace “ok, teď to vytrp a pak přijde něco lepšího”… a to jste určitě nechtěli. A ani nepodstrkujte nejedlíkovi něco k sezobnutí mezijídly, kaloricky je totiž taková laskomina může zasytit natolik, že prostě nemají potřebu dalšího jídla .

Srovnejte si nejprve vy to, proč a co chcete doma zavést, nastavte stejná pravidla pro malé i velké, naučte se efektivně plánovat jídelníček tak, aby byl zdravý, pestrý a neřešili jste stále dokola co vařit a nevyhazovali z lednice prošlé potraviny.

Na každého malého (ne)jedlíka platí platí několik zásad, které platí jak přes kopírák

  • NEJSEM STŘEDEM POZORNOSTI při jídle (bacha, i negativní pozornost je pozornost!).
  • SAHÁM  NA JÍDLO.
  • PŘIČICHÁVÁM.
  • ZKOUŠÍM NOVÉ CHUTI, JÍME SPOLEČNĚ JAKO RODINA .
  • I když jsem malý, UČÍM SE ROZUMĚT TOMU, CO MÉ TĚLO POTŘEBUJE A CO NE.

 

Pak jsou jako ve všem i individuální specialitky samozřejmě, i ty rozklíčováváme s rodiči v poradně nebo při skypových konzultacích a už z mnoha nejedlíků máme děti zdravé jedlíky, takže není třeba věšet hlavu, když se nepodaří vše hned a vám samotným, můžete se na mě obrátit a ráda vám s vaším nejedlíkem poradím . Najde se sice pár dětí , tzv. estétů, kterým činí potíž i se jen od jídla umazat, dotknout se ho a víc než obsah v žaludku je zajímá vizuální forma, ale není to tak časté a o tom třeba zase příště.

Svou vášeň k jídlu nechávám hořet v kuchyni. Jsem nadšená kuchtička s druhým domovem u plotny a ukážu vám, jak můžete s láskou krmit sebe i svou rodinu.
Můj příběh jak jsem se ze závislačky na cukru stala nadšenou kuchtičkou i výživovou poradkyní najdete zde Můj příběh>>
Jsem autorkou několika úspěšných ebooků včetně pohádky o cukru pro děti a tištěné knížky pro děti s úkoly a taháky, jak na zdravé stravování hravě. Mojí tvorbu najdete ZDE>>
Pořádám veřejné, ale i soukromé kurzy vaření pro začínající kuchtičky i kuchtíky, ale také pro ty, kteří by rádi změnili způsob svého stravování a hledají inspiraci i rady odborníka. Nabídku aktuálních kurzů najdete ZDE
Svou práci jsem v posledních letech zaměřila na práce se ženami, kterým se věnuji při workshopech, individuálních hubnoucích programech v Praze, ale i na dálku.Vaše stravovací návyky vám pomohu upravit právě ZDE
Komentáře