Často se setkávám s obavou u maminek a manželek mužů, že se bojí uvařit něco zdravějšího, protože to by jim doma nikdo nejedl. Cítíte tu již dopředu podsunutou obavu? I zde platí, že co si v mysli vyprojektujeme, to se nám bude dít…

Partnera nepředěláte a pokud nesdílíte stejný názor na výchovu a životní styl, vždy budou vaše děti přijímat od vás obou. Pokud ale dokážete s partnerem najít společnou cestu, nebo alespoň kompromis, rozhodně si dopředu netvořte obavy z toho, co na to řeknou vaše děti a zda budou, či nebudou jíst.

Nedělej s tím velký štráchy

Možná ne hned, ale ony se vážně za pár dní, týdnů, rádi nají :-). Jo, jsem trošku drsoň a v tomhle se mi to vždycky vyplatilo, nedělat s tím jídlem příliš velký štráchy. Už je to hodně dávno, co by v našich končinách někdo skutečně umřel hlady, to se jen my snažíme nabízet xy variant a to není pro každého. Někoho prostě příliš mnoho variant děsí, neví co si vybrat a tak si raději nevybere nic. Ruku na srdce, často tím řešíme jiné věci, že spolu nemůžeme být tolik času, nebo ho trávit tak, jak bychom si přestavovali atd atd. Nejste Alcón, abyste nabízeli u každého jídla několik variant a chodů…

A když děláte jakoby nic, nedělá se z toho věda a bereme jídlo jako přirozenou součást života, nemá nikdo, ani ten malý člobrda potřebu na sebe nějak upozorňovat. A to prosím neznamená, že nemůžu sem tam mít nějakou věc, která mi nejede. O tom žádná, ani já nejím 100% věcí, taková dršťková je za trest, nesnědla bych maso některých zvířat, která jsou mimo můj běžný jídelníček – klokan-Skippy, žralok-co když snědl někoho předtím :-D…

Jak můžeme jako rodiče ovlivnit to, co dítě jí?

Maminko, začni už s batoletem a uleví se ti na spoustu dalších let

Jenže s tímto problémem se nebudete muset vůbec potýkat, pokud si již v době, kdy začnete svému dítku vařit první příkrmy nastavíte pravidla a každý bude zastávat tu roli v rodině, kterou skutečně má mít :-). Protože pak si doma nebudete pěstovat nejedlíka, vybíravce nebo otesánka. 

Máte doma batole? Vybírejte pestrou škálu zeleniny, ovoce a potravin vůbec, které nebudete podsouvat jen batoleti, ale budete je jíst sama. Nejezte ve spěchu a stresu, seďte u stolu, bez hraček a věnujte se výhradně jídlu. Vy i vaše batole. Nebojte se dát batoleti do ruky uvařenou celou mrkev, růžičku brokolice, je to přirozené a i když nemá zuby, nebo jich má málo, rádo si jídlo ožužlá a nebudete se pak potýkat s problémem převedení dětí z mixované stravy na kousky. Nechte dítě na jídla sahat, očichat si ho, protože všechno jsou to důležité vjemy pro to, abych měli jídlo rádi a nebyl to cizí element.

Je to na nás, na rodičích…

Brokolici nejím, rajče je moc kyselý, ředkvičky pálí a salát je moc zelený… Něco vám to připomíná? Reptání malých lidiček je mnohdy velmi  vynalézavé a některým tohle brblání zůstane jako součást jejich image až do dospělosti. Jsou to přesně ty chlapácké řeči nad půllitrem piva, že tohle a ono by nikdy nesnědli a že když to není ten guláš se šesti, není to nic pro ně. Často je za tím ta obava ze ztráty vlastní integrity, póza, že už nebudu takovej chlap… Zkuste si to probrat někdy při sklence vína, ne u stolu, kdy už to bude boj o pravdu, o moc. Ono za tím většinou není totiž jídlo, nebo že by to mužům nechutnalo, ale vychovaná póza k tomu, co k mužství patří a co ne :-).

Taťkové zbystří

Ale o tom to přeci není, pánové. Stačí to někdy zkusit, nevidět hned bubáka tam, kde vůbec není :-). Většina z vás miluje auta, velký pěkný a třeba i luxusní bouráky. Ruku na srdce, nalili byste do něj nějakej pančovanej benzín nebo naftu? Asi ne. A ten prťous doma, který vám říká táto, to je teprve mega luxusní bourák a to palivo potřebuje ve fakt špičkový kvalitě. Tak na to myslete, že se to neříká jen tak, tomu bouráku na kolech byste taky nenechali zadřít motor :-).

„Co je zdravé, to prostě nejím, určitě by mi to nechutnalo…“ Jo, jsou to ty nářky, které slýchám, když za mnou do poradny přijdou zoufalé maminky s prosbou, jak to své dítko naučit jíst ovoce, zeleninu a další zdravé potraviny. A odkud ten vítr často vane…? Má vaše dítko dostatek příkladů, které může napodobovat ve svém okolí? Příklady táhnou, ale přesto jsou pro některé děti naopak odrazující, příliš vysoká laťka. Jenže někdy se na to stačí podívat jinak, hravě a také když vysvětluje a ukazuje někdo jiný.

Pokud se řadíte k rodičům modlícím se za každý kousek mrkve nebo salátu, který doputuje do žaludku vašeho dítěte, zkuste děti pozvat do pohádky, skrze ní začnou chápat důvody a to je to, oč tu kráčí. Ne jíst slepě co mi naservírují, ale to, o čem něco vím.