Sója – jíst či nejíst?

Sója je luštěnina a ve východních zemích hojně používaná. Využívá se v celém stavu jako luštěnina, vyrábí se z ní sójové výrobky jako sójové mléko, sýry, jogurty, tofu, tempeh a různé jiné.
Stejně tak se využívá sója jako krmná plodina pro hospodářská zvířata. Sója je častou potravou u vegetariánů coby zdroj rostlinných bílkovin, mnohdy jde ve vegetariánské sravě téměř o jedinou bílkovinu, kterou do svého jídelníčku zařazují.Sója je velmi bohatým zdrojem bílkovin rostlinného původu a ty v našich lokálních jídelníčcích potřebujeme jako sůl, jíme totiž nadbytek těch živočišných bílkovin a stejně tak i živočišných tuků.

Děláme tedy něco pozitivního pro naše zdraví, když konzumujeme sóju? A jak často ji konzumovat, zda vůbec a je pro každého?

Na úvod bych napsala takové shrnutí a vysvětlím vám proč. Nejsem žádný radikalista, ani v jídle a i v mém jídelníčku platí, že se tam sem tam může objevit cokoliv. Takže bych se u sóji stejně jako jiných potravin držela zdravého selského rozumu, což je v podání stravování pestrá strava. Pokud budu jíst pestře, bude to znamenat, že čerpám z různých zdrojů. Téměř každý má svá pozitiva i negativa a stejně je tomu u sóji. Pokud naopak budeme jíst jednostranně a zaměříme se na jen na pár druhů potravin, které jíme, je logické, že nám bude něco chybět a něco naopak přebývat. Budou nám chybět některé živiny, které v našem okleštěném jídelníčku nejsou obsažené, nebo jen v příliš malém množství a přebývat nám budou ty negativní složky. Když je zobnu sem tam, nikde se to neprojeví, ale když bude určitý typ potravin mým denním chlebem, už se ty negativní složky, nebo jejich dopad na zdraví objeví – jíme je prostě moc často.

Už jsem zmiňovala, že sója je bohatá na obsah bílkovin, což na první pohled vypadá jako super předpoklad zdravé výživy. Ano, bílkoviny v sóje obsažené jsou fajn, má jich dokonce větší množství než maso, sója je také bohatá na obsah živin, třeba vápník,hořčík, železo nebo kyselinu listovou a bohatá je i na obsah vlákniny. Není ale úplně šťastným zdrojem a způsobem jejich zpracování pro častou konzumaci. Bohužel se v Evropě i Americe díky velkopěstování sóji jako vhodné náhradě masa přikročilo k nešťastnému kroku. Kvůli výtěžnosti produkce se sója začala geneticky modifikovat. Není to prostě stejná sója, jaká se jí ve východní Asii, nebo jaká se pěstovala dříve. Takto napěstovaná sója je odolnější s minimální údržbou. Díky ní se v zemědělství používá k pěstování i více pesticidů.

Ti, co mají problém se štítnou žlázou, by se sóje měli vyhnout raději úplně

U lidí, kteří mají poruchu štítné žlázy, zejména sníženou činnost štítné žlázy vedoucí k nadváze, pak může její konzumace práci štítné žlázy ještě  více potlačovat. S otazníkem je stále i u sóji vysoký obsah fyzoestrogenů, které svým složením napodobují v našem těle se vyskytující hormon estrogen. Nadměrné množství estrogenu totiž může vést ke karcinomu prsu, neplodnosti, nebo u dospívajících k dřívějšímu nástupu puberty.

Úplně ale zatratit sóju nemusíme. Stejně jako u  ostatních složek stravy je to o tom, jak často ji konzumujeme a také v jaké podobě. Tou lepší podobou pro stravitelnost je pak sója fermentovaná, tedy nakvašená. Typickým příkladem výrobků z fermentované sóji je třeba tempeh, který ráda používám občas do různých směsí ala rizoto, nebo třeba do zelňačky, na kterou jsem dávala recept i do své ekuchařky s tipy na zdravé, jednoduché a levné večeře.

Dalším produkterm fermentovaných sójových výrobků jsou pak sójové omáčky z kvalitní produkce, nebo pasta Miso, nebo tofu sýr či Natto. Mezi nefermentované výrobky a u nás nejvíce známé pak patří tofu. Tofu je k dostání v přírodní pdoobě, uzené nebo s bylinkami, chilli, mořskými řasai a možná i jiné.

Sója – jíst či nejíst?

Jak to tedy mám s konzumací tofu a sóji já? Rozodně si je necpu na talíř dennodenně, ani několikrát za týden,protože pak by převážily jejich zápory. Ale nevyhýbám se jim zcela. Když se zamyslím nad tím, jak často sójové výrobky konzumuji, řekla bych, že tak jednou za měsíc – tempeh, nebo tofu. Sóju v podobě luštěniny nepoužívám vůbec. Jako rostlinný zdroj bílkovin, který je tolik potřebný, jsou pro mě hlavní ostatní luštěniny v naturálním stavu. Pokud z nich chci vytvořit něco dalšího, udělám si to sama doma. Nepotřebuji si koupit již hotovou věc. Z luštěnin pak dělám pomazánky, polévky, placičky, burgry i omáčky.

Když už si ale tofu chcete dát, nemusíte se spokojit jen s tím, že nakrájíte tenhle bílý kvádr do jídla a je hotovo. Můžete z něj udělat v kombinaci se zeleninou i opravdovou dobrotu, třeba tofu karbanátky.

 

Svou vášeň nechávám plynout v kuchyni. Jsem nadšená kuchtička s druhým domovem u plotny a s láskou krmím nejen svou rodinu a pracuji jako výživová poradkyně.
Můj příběh jak jsem se stala kuchtičkou i výživovou poradkyní najdete zde Můj příběh>>
Jsem autorkou několika úspěšných ebooků včetně pohádky o cukru pro děti a tištěné knížky pro děti s úkoly a taháky, jak na zdravé stravování hravě. Mojí tvorbu najdete ZDE>>
Pořádám veřejné, ale i soukromé kurzy vaření pro začínající kuchtičky i kuchtíky, ale také pro ty, kteří by rádi změnili způsob svého stravování a hledají inspiraci i rady odborníka. Nabídku aktuálních kurzů najdete ZDE
Svou práci jsem v posledních letech zaměřila na práce se ženami, kterým se věnuji při workshopech, individuálních hubnoucích programech v Praze, ale i na dálku.Vaše stravovací návyky vám pomohu upravit právě ZDE
Komentáře