Já nejsem rodilý skaut ani vodák, poprvé jsem byla na vodě v 35 a to už se moc novým kouskům nenaučíš a náturu nepředěláš :-), ale zase jako musím uznat, že se lepším a rok od roku už se i těším na tenhle pro mě jinak netypický “zájezd” víc a víc. Ale jako dítěti by se mi to určitě strašně líbilo, byla bych nadšená, tak se kousnu a i kdyby se mi tak moc nechtělo, dopřeju to alespoň své dceři, protože pro děti obzvlášť v dnešní době to beru jako skvělý zážitek a čas strávený v jednoduchých podmínkách, které leccos prověří. A můj muž, rozený vodák, to mé blblání na randál v kempu, otlačený bok po noci ve stanu a šílené jídlo jednou za rok s láskou přežije :-).
Přesto jsem šla do sebe a po špatném špatném zážitku s kvalitou, nebo spíš nekvalitou jídla ve vodáckých kempech na Berounce, dělám doma přípravu a tahle příprava se opravdu vyplatí, protože spoléhat se až na to jak to tam bude se opravdu nevyplácí. Zejména člověk, který není zvyklý na hospodskou stravu, neustálé smažení to nese blbě a sem já patřím. Den dva to dokážu nějak zvládnout, ale nedej bože víc, od třetího dne je mi zle, nechutná mi už vůbec nic a s tímhle pocitem značně klesá nálada a to je škoda, takže dělám preventivní opatření.
Určitě s sebou upeču domácí chleba, beru polévku v pytlíku a jednu v lahvi. Divíte se, jak může brát výživová poradkyně polévku v pytlíku? Tak na té mojí fakt není ani zrnko špatné, však mrkněte na video a během půl minuty si můžete nachystat pytlíkové polévky s sebou do kempu.
Mám pokaždé přísně nakázáno od mého muže 😄 sbalit jen pár nejnutnějších věcí, to je výzva sama o sobě. Pokaždé se snažím, ale pokaždé je to prý pořád moc , ale zase jak chcete zcucnout velký bochník chleba, že jo…
Skvělý na těhle homemade polívkách je i to, že když je pěkně zabalíte, můžete z nich udělat i milý dárek pro trempy a cestovatele ve svém okolí. Nezabere to moc času, není to plýtvání penězi za cetky tretky a takových milých dárků se dá připravit vícero. Můžete mrknout na tipy s dárky, které pro své okolí dělávám já v tomto článku.
Když jsme jeli na vodu jenom na skok, jídla jsme s sebou nepotřebovali moc a stejně si každý den musí člověk něco koupit, to je jasný. Na první den jsem brala s sebou třeba cuketové placky a bramboračku bez brambor 🙂 v lahvi. Měla jsem totiž houby a po polévce jen volaly, jenže doma ani brambora a mně se nikam nechtělo. Takže bramboračka s kupou kořenové zeleniny a vločkami. A fakt byla moc dobrá, testla jsem jí hned k dnešnímu obědu, abych věděla, zda byla houby fakt jedlý a nepřišli jsme na to až pod stanem.
A co ještě jinak balím? Na svačiny nebo čas, kdy není možné zajít na jídlo, mám v zásobách vždy pár pytlíčků ořechů, pytlíček slunečnicových nebo dýňových semínek, čaje a nějaké suché sušenky nebo tyčinky. Objevila jsem naprosto senzační proteinové tyčinky, které fakt chutnají, není to žádná prázdná energie, zasytí a ještě dodají bílkoviny, což se při námaze a pro delší pocit zasycení opravdu hodí. Letos mi přišly vhod na Dudáckém festivalu ve Strakonicích, kdy jsme stále číhali, kdy přijdou skotští dudáci, děti už hladové, my taky a na programu bylo plno dalších souborů. Čekání dlouhé, ale zvládli jsme ho díky proteinovým tyčinkám, které obsahují čistě přírodní hrachový protein, slazené jsou čekankou a ještě výborně ochucené, mě nadchla perníková nebo s karamelem.
Když jsem nakupovala ve Vital Country tyčinky, přihodila jsem si do košíku právě i semínka, která přidávám do domácích musli, do kváskového chleba, nebo je dostávají děti s ovocem ke svačině, je to skvělý zdroj zdravých tuků a rychlý způsob zasycení. Co si z nabídky pochvaluji, je také výborné kakao a sušené ovoce, které je právě na rychlé svačiny k nezaplacení, obzvlášť proto, že nepodléhá zkáze.
A když vyrážíme na vodu, nebo podobné cesty většinou váhám, zda neupéct také nějakou buchtu na první dva dny. Sice zabírá dost místa při balení, mám od muže ten rozkaz sbalit minimum věcí…, ale většinou neodolám a když je upečená, prostě už se vzít musí :-). Mívám s sebou také jedny těstoviny a tuňáka v plechovce, případně krůtí maso zavařené ve sklenici. Ovoce a zeleninu si koupíme těsně před výjezdem, už víc neriskuju sliby svého muže, že v každé vesnici bude “babča”, co nám něco prodá ze zahrádky. Na všechno se dá vyzrát, jen je potřeba být připraven a ne překvapen a to jak ve všedních dnech, tak i těch nevšedních.
A takhle vypadala čočkajda v ešusu :-).
Tak ahóóój a jezte co nejlépe jak to jde i pod stanem 😉, vaše zažívání to po návratu velmi ocení. Až budete řešit dennodenní všední jídelníček, doporučuji vám svou knihu, je to pecka pro běžné masožravé strávníky, kteří si neumí poradit jak vařit pestře, plnohodnotně a chutně i bez masa.