Když to shrnu, jsou dva základní důvody. Jedním z důvodů proč namáčet luštěniny je, že se tak zbavují nestravitelných oligosacharidů, které z velké části vyplaví do namáčecí vody, kterou pak vylijeme. Druhým z důvodů, ryze praktický je, že se namáčením zkrátí doba varu a to hodně podstatně. Ještě více se pak stravitelnost zvýší, když luštěniny i naklíčíme.
Namáčení luštěnin je jedním z důvodů, proč se v české kotlině jí luštěnin tak žalostně málo a přitom je to “operace” na půl minuty max. Vzít hrnec, nasypat luštěniny, zalít vodou. Tečka. A za cca 12 hod vodu vylít, dát čistou a vařit. V tom celém tkví namáčení luštěnin, není to tedy žádný složitý úkon, který by navíc zabral hodně času. Jde jen o to si na to vzpomenout a prostě namočit. Nutno podotknout, že luštěniny k našemu českému jídelníčku neodmyslitelně patří. Pěstovaly se u nás a byly na talíři několikrát za týden běžně, naši předci totiž věděli, že když nejí maso, odněkud ty bílkoviny do těla musí dostat. A luštěniny jsou bohatým zdrojem rostlinných bílkovin a mají vysoký obsah minerálních látek i vitaminů.
Druhým důvodem pak bývá, že jsou luštěniny nadýmavé, ale často tomu tak je, protože jsou špatně připravené – nenamočené nebo namočené krátce, osolené před vařením…
Pokud nejíme bezhlavě a v dnešní době častným způsobem tak, že jíme to, co nás zrovna cvrnkne do nosu – v bistru, různých rychlých občerstveních, obchodech… ale tak, že o svém jídle přemýšlíme dopředu, abychom svému tělu dodali potřebné živiny, je to brnkačka. Protože máme o svém jídelníčku přehled a plánujeme ho.
A když se takto naučíme s jídelníčkem a jeho plánováním nakládat, v pohodě se naučíme i systém toho, že večer než jdu spát, namočím luštěniny, které budu chtít druhý den vařit. Ráno vodu vyliju a dám čistou a vařím je pak k obědu. Pokud nejsem přes oběd doma a chci je vařit až večer, úplně stačí je namočit ráno a před večerním vařením vodu opět vylít a dát čistou. Neuděláte žádnou chybu, když budete vařit večer luštěniny, které jsou namočené z předchozího večera, je to v pořádku.
Důležité pro vaření luštěnin je, že je NIKDY nesmíte během varu solit, to byste se také nemuseli dovařit nikdy. Luštěniny se solí až v závěrečné úpravě, když už jsou měkké a pak se krátce provaří. Nadýmavost luštěnin můžete snížit ještě něčím dalším kromě namáčení a to bylinkami. Vařit je můžeme s majoránkou, saturejkou, libečkem, ale i rozmarýnem. Bylinky pak v jídle dodají vůni a pomohou díky obsaženým silicím zlepšit trávení luštěnin.
Není toho málo a když se navíc podívám na to, kolik druhů luštěnin existuje a každá chutná trochu jinak, je to daleko pestřejší výběr, než třeba u masa. Pokud nejste založením vegetariáni, není nutné se jimi stát, ale snížit spotřebu masa je více než vhodné a aby nám přesto nechyběly důležité živiny, je zapotřebí maso ne JEN VYNECHAT, ale nahradit a vhodnou náhradou jsou právě luštěniny. Ve vašem jídelníčku by se měly minimálně dvakrát za týden objevit pokud jíte maso a pokud ne, jídelníček by na nich měl být postaven. V jaké formě pak luštěniny sníte, jestli v polévce nebo jako muffiny z čočkové mouky či burger, na tom už nesejde.
Výběr je opravdu pestrý a na této fotce můžete vidět takovou moji průměrnou domácí zásobu luštěnin. Tedy to, co zrovna mám v potravinové skříni a průběžně obměňuji i za jiné druhy. Nemám nijak striktně vymezeno, že tu kterou luštěninu používám jen na to a na to, ale používám všechny na všechno :-), pak je totiž všechno jednoduché a nikdy se vám nemohou přejíst.
Na fotce vidíte malé bílé žíhané fazole, pak fazole adzuki – vínové malé, také černé fazole ledvina, černou čočku Beluga, cizrnu, žlutý hrách, červenou a zelenou čočku. Moje průměrná zásoba a dál používám zelený hrách, hnědou čočku, které všichni známe, ale miluju také fazole Pinto, které mají lehce kořeněnou chuť a jsou skvělé právě třeba na burgry. Čočku pak najdete v obchodech i žlutou a minimálně další tři až čtyři druhy fazolí, velké bílé nebo červené, fazole mungo nebo černé oko. Určitě jich je mnohem více a proto když natrefím na nějaké co neznám, hned je mám v nákupním košíku :-).
Když jsem těch 8 druhů luštěnin, které jsou na fotce zformovala jakžtakž do srdíčka, ani mě nenapadlo, že bych je na konci nějak přebírala jako Popelka a dávala zpátky do nádob, kde je má uskladněné. Zbytečná práce. Vše mám jsem sesypala dohromady a mám připraveno na hrstkovou polévku. Přidám už jen zeleninu, rostlinný olej a nejspíš pohankové vločky, nebo jáhly, jak se mi to zrovna bude hodit. Podobným způsobem také připravuji polévku v pytlíku. Ta, která s námi jezdí na vodu a díky níž nejsem odkázaná jen na kiosky s klobásami a párek v rohlíku, to bych nepřežila. Takže pokud jezdíte stanovat, rozhodně doporučuji.
Důležité je také říct si, že střeva, která nejsou na konzumaci luštěnin, ale i celozrnných produktů zvyklá, po jídle přeci jen trochu nadýmání pocítí. Je to jako se svaly, pokud je nepoužíváte k aktivní práci, ochabnou. Musí se trénovat a také dodržovat pravidelný pitný režim, který je pro konzumaci vyššího množství vlákniny velmi potřebný a s nízkým pitným režimem nám bude ještě více těžko.
A když už jsme u toho nafouklého břicha, tak další věc, kterou vaše střeva potřebují, je POHYB. Střevo funguje na základě peristaltiky a pokud je stlačováno břišními svaly při chůzi nebo jiném pohybu, zpracovává stravu mnohem lépe, než když celý den sedíme a naše střevo v břiše jen tak leží a hromadí se v něm potrava, která díky chemickým reakcím při zpracování obsahuje pro nás nežádoucí plyny. Není to pěkné, ani voňavé, ale je to normální a tím, jak nakládáme se stravou i aktivitou našeho těla, můžeme tyto projevy značně zmírnit.
Moje rada na závěr zní: “Plánujte svůj jídelníček, jezte luštěniny i kvalitní obiloviny, jezte dostatek zeleniny, namáčejte luštěniny, dostatečně pijte, hýbejte se a bude vám fajn”.