Malí kreativci v kuchyni

Já i děti jsme se na ten den moc těšily, den s celostátním projektem Pestrá strava bez zbytečné chemie. Pracovat s projektem je radost, protože děti jsou moc šikovné a pracují se skutečným nadšením. A protože vaření je činnost kreativní, děti baví a umí si ji i náležitě užít.

Je to pár dní, co jsem s projektem navštívila druhou třídu základní školy a společně jsme s dětmi připravily 5 druhů svačin – 4 pomazánky (řepovou, avokádovou, z červené čočky a tuňákovou) a těstovinový salát s cizrnou a zeleninou. Děti pod naším dohledem krájely, loupaly a práce jim šla krásně od ruky.

skupinová

A aby se děti naučily vlastnoručně vytvořené jídlo také ohodnotit a „prodat“, přichystaly si ve skupinkách ke svému vytvořenému receptu i reklamní plakát, pustily uzdu své fantazii a zhotovily skutečně originální plakáty. Podle mě tu roste nadějná generace nových kreativců reklamních agentur 🙂

 

Často v mé praxi a v okolí slýchám od rodičů, že děti nejedí to a ono a i když by do domácího stravování rádi zavedli nějakou tu zdravější alternativu, obávají se, že by jim to děti nejedly.

Věřte, mi, mnohdy jsou to daleko více předsudky rodičů a to, že skutečně nejdou příkladem.

Když jsem pro svou dceru chodívala ještě do školky, velmi často jsem potkávala rodiče, nebo prarodiče, kteří šli s dětmi ze školky s otázkou “A co bylo dnes k obědu?” a při odpovědi “čočka s vejcem”, se obličej dospělého protáhl do nepěkného úšklebku, nebo dokonce i nahlas komentovali výroky typu “to jsi chudinka, to ses moc nenajedl/a…”

Neumím si představit být dítětem, toto slyšet a příště čočku nadšeně konzumovat. Vy jo? Je to opravdu k zamyšlení, to jak o jídle mluvíme, buduje vztah dětí k němu.  A to nemluvím o tom, že velmi často děti přijdou do školky, nebo školy a např. luštěniny vidí poprvé v životě, nemají tedy správné návyky již z domova a přitom právě tam by si je měly osvojit. Ideální stav je samozřejmě takový, když děti ochutnají daleko zajímavější kombinace ve spojitosti s luštěninami, než roky zažitá hrachová kaše a čočka na kyselo, třeba výborné polévky s využitím luštěnin.

Nechci vám tu jen mudrovat, proto vám napíšu jasný přehled toho, jak děti reagují a jedí, když s jídlem pracují a dozví se také, proč je pro ně přínosné (samozřejmě vždy úměrně věku).

IMG_20160505_094535

V rámci projektového dne bylo vidět, že:

–          Ani jedno dítě se nepozastavilo nad tím, že dělají těstovinový salát z tmavých – celozrnných těstovin a velmi jim pak chutnal a zmizel také jako první při ochutnávkách 🙂

–          Stejně tak nikomu nepřišlo divné, že do salátu dáváme cizrnu – tedy luštěniny a vyzobaly jí všechny

–          Děti se nenechaly  zastrašit ani čočkou v pomazánce a to s luštěninami spousta lidí bojuje, v českých jídelníčcích jsou zastoupeny málo i přes jejich vysokou nutriční hodnotu

–          Tuňáková pomazánka byla něco, co děti většinou znají, takže je nepřekvapila, ale nenechaly se odradit ani červenou cibulí, čehož se rodiče většinou tak nějak preventivně obávají

–          Řepová pomazánka byla pro spoustu dětí, ale i paní učitelek velké překvapení, chutnala jim moc a upřímně řepa si na  všeobecném žebříčku oblíbenosti jinak také moc dobře nevede 🙂

–          Avokádová pomazánka, to bylo velké překvápko pro děti, mnohé z nich avokádo vůbec neznaly a tak si jej mohly prohlédnout a ve třídě jim z něj zůstala i krásná pecka. Tato pomazánka jako jediná byla trochu kontroverznější a u avokáda to tak bývá. Jsou dva tábory, jedni ji zbožňují a druzí nesnáší, mezi tím je málokdo. Já sama jsem někde v tom rozmezí, nevyhledávám jej s nadšením, ale důležité je, nebát se takovou novinku ochutnat, nemít předsudky a pak se uvidí.

Řepová pomazánka

Těstovinový salát

Po zhotovení svačin a pohoštění vedlejších tříd jsme si s dětmi ještě udělaly ovocné hady a řekly jsme si hravou formou, proč je důležité mít stravu pestrou a nevynechávat denní jídla, tedy i proč jsou důležité právě svačiny a děti by je neměly nosit zpátky domů :-). Pro děti s vysvětlením tak, aby pro ně bylo snadné a zapamatovatelné – naše tělo potřebuje různé barvy vitamínů, které získáme ale pouze z produktů, které pochází z přírody, nikoliv z továren, tedy chemicky přibarvené. To, zda jim vitaminy „přijedou“ hlídá v těle speciální semafor 🙂

A na závěr se děti dočkaly i sladké tečky, jak jinak než bez zbytečné chemie. Dezert na místě vytvořený z bulguru a fronta byla taková, že jsem musela ještě dodělávat druhou várku na přídavky :-).

SUPER

Tak se nebojte děti pustit do kuchyně, nechat je na potraviny sahat, ochutnávat nové chutě a kombinace a tvořit, protože kdo si co uvaří, to si taky sní. Staré známé heslo a je na něm opravdu hodně 🙂

Pokud jste z Prahy nebo blízkého okolí severní části Prahy a rádi byste takovýto projektový den měli ve škole svých dětí, neváhejte mě kontaktovat, rádi šíříme projekt do co nejvíce škol po celé České republice.

Svou vášeň k jídlu nechávám hořet v kuchyni. Jsem nadšená kuchtička s druhým domovem u plotny a ukážu vám, jak můžete s láskou krmit sebe i svou rodinu.
Můj příběh jak jsem se ze závislačky na cukru stala nadšenou kuchtičkou i výživovou poradkyní najdete zde Můj příběh>>
Jsem autorkou několika úspěšných ebooků včetně pohádky o cukru pro děti a tištěné knížky pro děti s úkoly a taháky, jak na zdravé stravování hravě. Mojí tvorbu najdete ZDE>>
Pořádám veřejné, ale i soukromé kurzy vaření pro začínající kuchtičky i kuchtíky, ale také pro ty, kteří by rádi změnili způsob svého stravování a hledají inspiraci i rady odborníka. Nabídku aktuálních kurzů najdete ZDE
Svou práci jsem v posledních letech zaměřila na práce se ženami, kterým se věnuji při workshopech, individuálních hubnoucích programech v Praze, ale i na dálku.Vaše stravovací návyky vám pomohu upravit právě ZDE
Komentáře